Hans Moser

Hans Moser (6. srpna 1880 – 19. června 1964) byl rakouský herec, který se narodil jako Johann Julier ve Vídni. Během své dlouhé kariéry od dvacátých let až do své smrti hrál především v komediálních filmech a objevil se ve více než 150 filmech. Divadelní začátky a přijetí jména Hans Moser získal své umělecké jméno podle Josefa Mosera, charakterního herce vídeňského dvorního divadla, od kterého brával lekce řeči. V roce 1897 získal své první divadelní angažmá a v následujících letech hrál menší role na různých scénách. Kvůli své malé postavě často ztvárňoval dětské postavy. V roce 1925 ho pro hlavní role na legitimní scéně objevil Max Reinhardt. Filmová kariéra a průlom Hans Moser začal svou filmovou práci v roce 1922. Zpočátku hrál vedlejší role vedle etablovaných berlínských komiků. Zlom v jeho kariéře nastal v roce 1933, kdy Willi Forst režíroval první takzvané vídeňské filmy. Ve filmech jako Lover Divine (1933) a Masquerade in Vienna (1934) diváci přijali Moserovo mumlání a nervózní pohyby a začali si je oblibovat. Charakteristický hereckí styl Hans Moser byl známý tím, že pro komický efekt mumlal nezřetelně místo jasné výslovnosti slov a vět, a také tím, že nedokončoval své věty. Velmi často ztvárňoval obyčejného člověka z ulice, typicky něčího podřízeného – sluhu, číšníka, vrátného, obchodníka, kočího, drobného úředníka. Vždy hrál poctivé, morální a dobře míněné lidi, kteří se v rozhodujících situacích nedokázali udržet v klidu a jasně myslet, a tak dostali sebe i všechny kolem sebe do nejrůznějších problémů. Nejdůležitější filmy třicátých let Hans Moser byl zvláště spojován s žánrem vídeňského filmu a mezi jeho časté filmové partnery patřili Paul Hörbiger, Theo Lingen, Oskar Sima a Annie Rosar. Mezi populární filmy s Moserem patřily Suburban Cabaret (1934), Heaven on Earth (1935), Last Stop (1935), The Schimek Family (1935), Paradise Road (1936), Burg Theatre (1936), 13 Chairs (1938), The Grouch (1939) a Anthony the Last (1939). Válečné období a osobní problémy Během nacistického režimu Hans Moser odmítl rozvést svou židovskou manželku Blancu Hirschler. Pouze díky své velké popularitě mu režim dovolil pokračovat ve filmování. Jeho manželka v roce 1939 uprchla do Maďarska, aby se vyhnula dalším problémům. Během válečných let následovaly filmy Seven Years Hard Luck (1940), Vienna Blood (1942) a To Be God For Once. Poválečná kariéra a závěr života Po válce se manželé znovu sešli. Hans Moser pokračoval ve své kariéře v Rakousku, kde hrál v divadle a objevil se ve filmech jako Mr. Chancellery Council (1948), Hello Dienstmann (1952) a His Majesty King Ballyhoo (1952). Poté hrál v remakech klasických filmů jako A March for the Emperor (1955) s Romy Schneider, The Congress Dances (1955) a Three Friends and a gas station (1955). Hans Moser zemřel ve Vídni v roce 1964 ve věku 83 let. Jeho trvalá popularita se projevuje tím, že jeho styl mluvení je stále parodován, často velmi mladými baviči.