Werner Krauss

Werner Krauss se narodil 23. června 1884 v Gestungshausenu, Sonnefeld, Bavorsko, Německo a stal se jedním z nejvýznamnějších německých divadelních a filmových herců první poloviny 20. století. Krauss získal díky svým dokonalým charakterizačním schopnostem přezdívku „muž s tisíci tvářemi". Divadelní začátky a filmový debut Prostřednictvím Alexandra Moissiho se v roce 1913 setkal s divadelním režisérem Maxem Reinhardtem, který ho přivedl do svého Deutsches Theater v Berlíně. Krauss však zpočátku získával pouze menší a vedlejší role jako král Claudius v Shakespearově Hamletu nebo Mefistofeles v Goethově Faustovi, proto po propuštění z vojenské služby jako poddůstojník císařského německého námořnictva v roce 1916 začal také usilovat o kariéru filmového herce. Krauss debutoval ve filmu v roce 1916 v Richardu Oswaldově snímku Tales of Hoffmann. Průlom s filmem The Cabinet of Dr. Caligari Krauss se specializoval na ztvárnění zlověstných postav a stal se celosvětovou senzací díky svému démonickému ztvárnění titulní postavy v Robertu Wieneho filmu The Cabinet of Dr. Caligari (1920), který je považován za milník německého expresionismu. Od svého filmového debutu v roce 1916 až do příchodu zvukového filmu natočil Krauss nejméně 104 filmů a stal se jedním z vynikajících interpretů expresionistického filmu. Významné filmy němé éry Krauss hrál titulní roli Shakespearova Othella v adaptaci z roku 1920 a Jaga ve filmové adaptaci z roku 1922. Byl zlomyslným Dr. Caligarim v Robertu Wieneho slavném filmu a hrál v Murnauově Tartuffe (1925). Ve filmu Tartuffe režiséra F. W. Murnaua hrál Orgona po boku Emila Janningse jako Tartuffe a Lil Dagover jako Elmire. Film zachoval základní děj, ale Murnau a Mayer zredukovali Molièrovu hru, eliminovali většinu vedlejších postav a soustředili se na trojúhelník Orgon, Elmire a Tartuffe. Spolupráce s nacistickým režimem V průběhu totalitního procesu Gleichschaltung byl Krauss jmenován viceprezidentem divadelního oddělení Reichskulturkammer a sloužil v této funkci od roku 1933 do 1935. V roce 1934 byl Krauss označen jako Staatsschauspieler („státní herec", tj. herec národního významu). V roce 1940 Krauss současně hrál role šesti stereotypních židovských postav – mezi nimi rabína Loewa a sekretáře Levyho – ve Veit Harlanově antisemitském propagandistickém filmu Jud Süß, čímž implementoval Harlanův koncept společného židovského kořene. Poválečné důsledky a rehabilitace Ačkoli po válce tvrdil, že byl nucen hrát tuto roli, byl soudem odsouzen jako menší válečný zločinec, pokutován a nucen se přestěhovat do Rakouska. To fakticky ukončilo jeho filmovou kariéru a poté se objevoval pouze příležitostně na jevišti ve Vídni až do své rehabilitace v Německu v roce 1954. V roce 1954 obdržel Iffland-Ring, ačkoli nebyl určen předchozím držitelem Albertem Bassermanem, ale výborem německy mluvících herců. Ve stejném roce byl Krauss oceněn Řádem Spolkové republiky Německo; v roce 1955 obdržel Vysoké vyznamenání Rakouské republiky. Závěr života V roce 1958 Krauss publikoval svou autobiografii s názvem Das Schauspiel meines Lebens (Hra mého života). Krauss zemřel v relativní neznámosti ve Vídni ve věku 75 let. Byl zpopelněn a pohřben v čestném hrobě na vídeňském Zentralfriedhof. Zemřel 20. října 1959 ve Vídni, Rakousko.