Nino Segurini

Nino Segurini, narozen 4. října 1939 v Mestre, Benátky, Itálie, zemřel 1. ledna 2020 v Perugii, Itálie, byl italský herec, producent a asistent režie, který se významně zapsal do historie italské kinematografie především v 60. a 70. letech 20. století. Počátky kariéry a spolupráce s významnými režiséry Seguriniho filmová kariéra začala v 60. letech, kdy se objevil v několika italských produkcích. Významným milníkem v jeho kariéře byla spolupráce s legendárním režisérem Vittoriem De Sicou na filmu Yesterday, Today and Tomorrow (1963), kde pracoval jako asistent režie pod jménem Antonio Segurini. Tento film, v hlavních rolích se Sophií Loren a Marcellem Mastroiannim, získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a stal se jedním z nejznámějších italských filmů své doby. Film se skládal ze tří krátkých příběhů o různých ženách v různých částech Itálie a jejich vztazích. Hlavní herecká role a umělecký průlom V roce 1966 získal Segurini svou první významnou hlavní roli ve filmu Una questione privata, kde ztvárnil postavu partyzána Miltona. Film byl natočen podle stejnojmenného románu Beppe Fenoglia a odehrává se během druhé světové války. Segurini zde hraje partyzána, který zjistí, že jeho přítel usiloval o jeho snoubenku Fulvii. Když se dozví, že jeho rival byl zajat fašisty, rozhodne se zajmout nepřátelského vojáka a vyměnit ho za svého soka. Tato role ukázala Seguriniho herecký potenciál a schopnost ztvárnit komplexní dramatické postavy. Experimentální filmy a spolupráce s Tinto Brassem Koncem 60. a začátkem 70. let se Segurini zapojil do experimentálnější kinematografie, především ve spolupráci s kontroverzním režisérem Tinto Brassem. V roce 1969 hrál v Brassově avantgardním filmu Black on White (také známém jako Attraction), kde ztvárnil postavu Paola, konzervativního podnikatele, jehož manželka Barbara (Anita Sanders) prožívá transformativní setkání s afroamerickým mužem. O rok později, v roce 1970, se objevil v dalším Brassově surrealistickém filmu The Howl (L'urlo), kde hrál postavu Berta Bertuccioliho. Tento film, který byl uveden na 20. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, představuje typické dílo italské experimentální kinematografie té doby, plné vizuálních metafor, společenské kritiky a nekonvenčního vyprávění. Giallo filmy a pozdější kariéra V 70. letech se Segurini objevil v několika filmech žánru giallo, populárního italského thrilleru. V roce 1972 hrál roli komisaře Antonelliho ve filmu Amuck! režiséra Silvia Amadia, kde se objevil po boku mezinárodních hvězd jako Farley Granger, Barbara Bouchet a Rosalba Neri. V roce 1977 se podílel jako výkonný producent na filmu Nine Guests for a Crime, režírovaném Ferdinandem Baldim. Tento film, inspirovaný klasickými detektivními příběhy, sleduje skupinu devíti lidí na malém středomořském ostrově, kde jsou postupně vražděni tajemným vrahem. Kromě produkce se Segurini věnoval i dalším aspektům filmové tvorby, včetně asistentské režie a produkčního managementu. Nino Segurini, ačkoliv nebyl v mezinárodním měřítku tak známý jako někteří jeho kolegové, zanechal významnou stopu v italské kinematografii. Jeho všestrannost mu umožnila pracovat s některými z nejvýznamnějších italských režisérů své doby a podílet se na filmech různých žánrů - od oceňovaných uměleckých děl přes experimentální filmy až po populární thrillery. Jeho kariéra odráží bohatou a rozmanitou historii italského filmu v jednom z jeho nejplodnějších období.