Sandy Dennis

Sandy Dennis, narozená 27. dubna 1937 v Hastings, Nebraska, zemřelá 2. března 1992 ve Westportu, Connecticut, byla americká herečka, která se proslavila svými charakteristickými výkony na divadle i ve filmu. Počátky kariéry a divadelní úspěchy Sandy Dennis vyrůstala v Nebrasce, kde navštěvovala Lincoln High School a později studovala na Nebraska Wesleyan University a University of Nebraska. Její vášeň pro herectví se projevila již v mládí, kdy vystupovala v Lincoln Community Theater Group. V 19 letech se přestěhovala do New Yorku, aby studovala herectví v HB Studio. Její divadelní kariéra začala rychle vzkvétat a brzy se stala uznávanou broadwayskou herečkou. V 60. letech dosáhla významných úspěchů, když získala dvě po sobě jdoucí ceny Tony Award – v roce 1963 za roli sociální pracovnice ve hře A Thousand Clowns a v roce 1964 za ztvárnění nekonvenční milenky magnáta ve hře Any Wednesday. Tyto ocenění upevnily její pozici jako jedné z nejvýraznějších divadelních hereček své generace. Filmový průlom a Oscar Sandy Dennis debutovala ve filmu Splendor in the Grass (1961), kde ztvárnila menší roli. Její druhou filmovou rolí byla postava Honey, křehké, neurotické mladé manželky postavy George Segala ve filmu Who's Afraid of Virginia Woolf? (1966). Film režírovaný Mikem Nicholsem s Elizabeth Taylor a Richardem Burtonem v hlavních rolích byl obrovským kritickým i komerčním úspěchem a Dennis za svůj výkon získala Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Jako Honey, křehká nevěsta v mladším ze dvou fakultních párů, které se zapojí do celonoční pitky, obstála po boku hvězd jako Elizabeth Taylor, Richard Burton a George Segal. Recenzent pro National Observer uvedl, že ztvárnila "nejživotnější postavu ve filmu". Dennis popsala práci s Nicholsem jako nejšťastnější zkušenost svého života. "Nechal vás dělat ty šílené věci, kterých jste schopni," řekla. Vrchol filmové kariéry Po úspěchu s filmem Who's Afraid of Virginia Woolf? následovala řada významných rolí. Její první hlavní role ve filmu přišla v Up the Down Staircase (1967), režírovaném Robertem Mulliganem. Ve své recenzi pro The New York Times Bosley Crowther vyzdvihl její "živý výkon emocionálního rozsahu a hloubky... přirozeně působivý, citlivý, vzdělaný a naprosto dojemný." Film byl komerčně úspěšný, stejně jako The Fox (1967), režírovaný Markem Rydellem, navzdory jeho kontroverznímu tématu. Za svůj výkon ve filmu Up the Down Staircase získala cenu pro nejlepší herečku na Moskevském filmovém festivalu. Následovaly další zajímavé filmové role, včetně filmů The Fox (1968), Sweet November (1968), That Cold Day in the Park (1969) a A Touch of Love (1969). Na vrcholu své filmové popularity začala Sandy Dennis 70. léta v mainstreamovějším stylu. S Jackem Lemmonem vytvořili další úspěšný nesourodý pár v komedii Neila Simona The Out-of-Towners (1970) jako manželé George a Gwen Kellermanovi navštěvující nemilosrdný New York. Sandy je ve své nejlepší formě jako ustrašená, obyčejná žena, když se nešťastnému páru stává jedna katastrofa za druhou. Oba byli nominováni na Zlaté glóby. Návrat k divadlu a pozdější kariéra Po úspěchu s The Out-of-Towners se Sandy Dennis opět zaměřila na divadlo s řadou vynikajících výkonů ve hrách jako "How the Other Half Loves", "And Miss Reardon Drinks a Little", "A Streetcar Named Desire" (jako Blanche), "Born Yesterday" (jako Billie Dawn), "Absurd Person Singular", "Cat on a Hot Tin Roof" (jako Maggie the Cat), "Same Time, Next Year", "The Little Foxes", "Eccentricities of a Nightingale", "The Supporting Cast" a dokonce i v titulní roli v "Peter Pan". V 80. letech měla dobře přijatou roli ve filmu Alana Aldy The Four Seasons (1981) a účinkovala v broadwayské hře The Supporting Cast (1981) režírované Genem Saksem. Byla také v divadelní produkci a filmové verzi Altmanova filmu Come Back to the Five and Dime, Jimmy Dean, Jimmy Dean (1982). Tento komediálně-dramatický film režírovaný Robertem Altmanem byl adaptací stejnojmenné divadelní hry Eda Graczyka z roku 1976. Ve filmu hrají Sandy Dennis, Cher, Karen Black, Sudie Bond, Mark Patton a Kathy Bates, kteří všichni zopakovali své role z broadwayské produkce hry z roku 1982, kterou také režíroval Altman. Stejně jako původní hra se film odehrává uvnitř obchodu Woolworth's five-and-dime v malém texaském městečku, kde se v roce 1975 znovu setkává výhradně ženský fan klub herce Jamese Deana. V polovině a konci 80. let Dennis hrála méně kvůli rostoucím zdravotním problémům. Objevila se v televizních pořadech jako Young People's Specials, The Love Boat, Alfred Hitchcock Presents a The Equalizer. Ve filmech měla vedlejší role ve Woody Allenově Another Woman (1988) a v hororových filmech 976-EVIL (1989) a Parents (1989). Její poslední rolí byla v kriminálním dramatu The Indian Runner, natočeném v roce 1990 a uvedeném v roce 1991. Osobní život a odkaz Sandy Dennis byla oddaná ochraně zvířat. Zachraňovala toulavé kočky z útrob Grand Central Terminal. V době své smrti ve Westportu v Connecticutu žila s více než 20 kočkami, které byly dlouholetými přáteli adoptovány do nových domovů. Dennis žila s prominentním jazzovým hudebníkem Gerrym Mulliganem od roku 1965 do roku 1974. Charakteristickým rysem hereckého projevu Sandy Dennis byly její specifické manýry – koktání, třepotání, polykání, tiky očí, nervózní chichotání a hysterické mávání – které byly součástí toho, co ji činilo tak osobitou a nezapomenutelnou. Její předčasná smrt na rakovinu ve věku 54 let připravila zábavní průmysl o pozoruhodný talent. Herečka zemřela na rakovinu vaječníků 2. března 1992 ve věku 55 let. Mezi jejími dokumenty byl nalezen osobní memoár, který obsahuje vzpomínky na její dětství na farmě a její boj s rakovinou. Kniha byla posmrtně vydána v roce 1997. Sandy Dennis zůstává v paměti filmových fanoušků jako výjimečná herečka s jedinečným stylem, která dokázala vytvořit nezapomenutelné postavy jak na divadle, tak ve filmu. Její Oscar za film Who's Afraid of Virginia Woolf? a dvě ceny Tony jsou svědectvím jejího mimořádného talentu a přínosu americkému divadlu a filmu.