Tom DiCillo

Tom DiCillo (Thomas A. DiCillo), narozen 14. srpna 1953 v Camp Le Jeune v Severní Karolíně, je americký filmový režisér, scenárista, kameraman a hudebník. Jeho otec byl italského původu a matka pocházela z Nové Anglie. Vzdělání a počátky kariéry DiCillo studoval tvůrčí psaní na Old Dominion University v Norfolku ve Virginii a následně filmovou tvorbu na Filmové škole Newyorské univerzity, kde získal magisterský titul. Mezi jeho spolužáky patřili později významní filmaři jako Jim Jarmusch, Howard Brookner, Sara Driver a Spike Lee. Po ukončení studia začal pracovat jako herec a kameraman. Je považován za jednoho ze zakládajících členů amerického nezávislého filmového hnutí, které vzniklo v New Yorku koncem 70. let. Kameramanská dráha Na počátku své kariéry spolupracoval DiCillo s režisérem Jimem Jarmuschem jako kameraman na filmech Stranger Than Paradise (1984) a Coffee and Cigarettes (1986). Pracoval také s Howardem Brooknerem na dokumentu Burroughs (1983), který se věnoval spisovateli Williamu S. Burroughsovi. Zkušenosti z práce kameramana se později ukázaly jako neocenitelné pro jeho vlastní režijní kariéru. Režijní debut a průlom DiCillův režijní debut Johnny Suede (1991) představil Brada Pitta a Catherine Keener v jejich prvních hlavních rolích. Film získal nominaci na Velkou cenu poroty na filmovém festivalu Sundance a vyhrál hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. Skutečný průlom však přišel s jeho druhým filmem Living in Oblivion (1995), satirou o natáčení nezávislého filmu s nízkým rozpočtem. V hlavních rolích se představili Steve Buscemi a Catherine Keener, přičemž pro Petera Dinklage to byla první filmová role. Living in Oblivion získal cenu za nejlepší scénář na festivalu Sundance a cenu za nejlepší film na festivalu v Deauville. Film se stal kultovním dílem a upevnil DiCillovu pozici jako významného nezávislého filmaře. Další filmová tvorba Po úspěchu Living in Oblivion se DiCillovi podařilo realizovat film Box of Moonlight (1996), na kterém pracoval již od dokončení Johnny Suede. V tomto komediálně-dramatickém snímku hrají John Turturro jako metodický inženýr a Sam Rockwell jako svobodomyslný outsider, který mu dává nový pohled na život. Film byl uveden na prestižních festivalech včetně Benátek a Sundance. V roce 1997 natočil DiCillo The Real Blonde s Matthewem Modinem, Catherine Keener a Daryl Hannah v hlavních rolích. Film je satirou na newyorský módní a zábavní průmysl a zkoumá témata autenticity a ambicí. Byl to jeho první vysokorozpočtový film (10 milionů dolarů) distribuovaný společností Paramount Pictures, ačkoli komerčně nebyl úspěšný. Jeho pátý film Double Whammy (2001) byl vydán přímo na video. V roce 2006 natočil komedii Delirious s Stevem Buscemim a Michaelem Pittem, která byla uvedena na filmovém festivalu v San Sebastianu, kde získala tři ceny (nejlepší režisér, nejlepší původní scénář a cena Signis za originalitu). Film byl také promítán na festivalu Sundance v roce 2007 a získal cenu za nejlepší režii na HBO Comedy Film Festival v Aspenu. Dokumentární tvorba a další projekty V roce 2009 DiCillo napsal a režíroval dokument When You're Strange o rockové skupině The Doors, který byl namluvený Johnnym Deppem. Film měl premiéru na festivalu Sundance a byl nominován na Velkou cenu poroty. Následně byl nominován na cenu Emmy po odvysílání v rámci série American Masters na PBS a získal cenu Grammy za nejlepší dlouhometrážní video. DiCillo je také autorem knih obsahujících scénáře k filmům Living in Oblivion a Box of Moonlight, doplněné o komentáře, příběhy a anekdoty. Kromě filmové tvorby se věnuje i hudbě - složil hudbu k některým svým filmům a v roce 2013 vydal své první album originálních písní Hurt Me Tender se skupinou The Black & Blue Orkestre. V roce 2016 natočil dokumentární film Down In Shadowland, na kterém pracoval sedm let a zachycoval život v newyorském metru. Režijní styl a odkaz Tom DiCillo je známý svým jedinečným stylem, který kombinuje humor a patos, a svými satirickými pohledy na filmový průmysl. Jeho filmy často zobrazují postavy bojující s kariérní krizí, často v surreálních a humorných situacích. Jako nezávislý filmař se DiCillo potýkal s obtížemi při financování svých projektů, ale přesto si udržel uměleckou integritu a vytvořil díla, která jsou ceněna pro svou originalitu a autenticitu.