Jaromír Typlt

Jaromír Typlt, narozen 25. července 1973 v Nové Pace, je český spisovatel, esejista, performer, výtvarný kurátor a editor. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie a český jazyk a literatura. Narodil se v Jilemnici, ale od dětství žil v Nové Pace, kde také navštěvoval základní školu a od roku 1987 gymnázium. Po maturitě (1991) studoval češtinu a filozofii na FF UK. Divadelní a filmová tvorba Roku 1992 uvedlo novopacké studentské Garryikkoowoo industriální divadlo E Typltovu hru Kdo vsloupí, neprokloubí, v letech 1989–1992 týž soubor, v němž Typlt působil i jako herec, uvedl ještě několik jeho dalších jednoaktovek. Roku 1996 uvedlo brněnské HaDivadlo v režii Arnošta Goldflama scénické čtení Typltovy jednoaktovky Dříve než v zápětí. Od roku 1996 prezentoval své texty na řadě literárních performancí (tzv. zmutovaná autorská čtení). V letech 2006–2008 vedl studentské divadlo poezie Mimo patro při Základní umělecké škole v Liberci. Typlt vytvářel knihy-objekty jako bibliofilie ve spolupráci s dalšími spřízněnými umělci. Jeho texty se také staly součástí dvou krátkých filmů Viktora Kopasze – Shadowplay (2002) a Vinice (2012) a jednoho filmu Marca Neyse alias Swoona - Ve znaku/In the Sign (2013). Ve spolupráci s fotografem Viktorem Kopaszem vytvořil bibliofilní dílo Zajetí/Captivity (2001) a krátký film ve formě 3D básně (Vinice/Vineyard, 2012). Typlt je také autorem audioknih a krátkých radiofonických kompozic (Kůra/Bark, 2006). Rád pracuje s hlasem během živých vystoupení a věnuje se také grafice a fotografii. Jaromír Typlt je básník, který zkoumá přesahy mezi textem, obrazem a zvukem. Vystupuje s Michalem Ratajem (projekt Škrábanice), který nahrává radiofonické kompozice a je autorem 3D básní zfilmovaných Viktorem Kopaszem (Vinice, 2012). V roce 2012 vznikl film, který vzešel z práce fotografa Viktora Kopasze, autora vizuální části. Typlt je autorem zvukové stopy a textu, který se – díky 3D technologii – jeví jako objekt různě umístěný v prostoru. Text je v anglické verzi s některými úryvky v maďarštině, rodném jazyce Viktora Kopasze. Literární a umělecká činnost Jaromír Typlt je spisovatel a performer, ale také výtvarný teoretik zaměřený zvláště na art brut. Knihy poezie a próz vydává od 90. let, naposledy Stisk (2007) a Za dlouho (2016). Je jednou z nejvýraznějších osobností současného umění. Na počátku devadesátých let vstoupil na literární scénu avantgardními básněmi, inspirovanými surrealismem, alternativní a rockovou hudbou. Za výbor poezie Ztracené peklo získal v roce 1994 cenu Jiřího Ortena. Jaromír Typlt se věnuje i prozaickým a esejistickým textům. Jeho tvorba však přesahuje obvyklé pojetí literatury a zasahuje do dalších vrstev uměleckého projevu. Po roce 2000 realizuje především tzv. „autorské knihy" ve spolupráci s Janem Měřičkou a dalšími výtvarníky, z nichž jmenujme alespoň že ne zas až. Jeho poslední „klasickou" knihou je Stisk, vydaný 2007. Od konce devadesátých let připravuje také radiofonická autorská čtení, ve kterých využívá zvukové podoby jazyka a improvizace. Vedle původní různožánrové tvorby, osobitě rozvíjející odkaz moderny a avantgardy, se Jaromír Typlt zapojuje do literárního a široce kulturního prostoru jako originální performer, editor a esejista. Jeho dílo dostálo v průběhu času nepominutelných posunů a proměn, za konstantní rys je nicméně možné považovat přitažlivost, ba téměř posedlost alchymií slova, multimediálními dimenzemi řeči, vedoucí – s postupem času čím dál důrazněji – k nejrůznějším přesahům do jiných oblastí umění: k experimentální hudbě a radiofonickému umění, grafice (bibliofilie, autorské knihy), videoartu atd. V aktuálním kontextu a s využitím moderních audiovizuálních prostředků se Typlt navrací nejen k ideálu „Gesamtkunstwerk", nýbrž k samotnému původu poezie, k jejímu sepětí s hudbou, divadlem, mystérii i filosofií. Profesní dráha V období 1997–2009 žil v Liberci, kde v letech 1997–1999 vykonal civilní službu v občanském sdružení pro péči o duševně nemocné Fokus MYklub, v letech 2000–2008 pracoval jako dramaturg Malé výstavní síně v Liberci a 2008–2010 byl kurátorem liberecké Galerie U Rytíře. V letech 2006–2008 vedl studentské divadlo poezie Mimo patro při Základní umělecké škole v Liberci. Od podzimu 2009 žije v Praze, zároveň nadále působí i v Nové Pace. Mezi lety 2010–2017 byl ve svobodném povolání. V roce 2017 nastoupil do doktorského studijního programu komparatistiky na FF UK, v jehož rámci absolvoval v letech 2020–2021 stáž v Paříži na Université Sorbonne. Od počátku roku 2018 zároveň pracuje pro Kulturně komunitní centrum Art v Praze na Letné. Na podzim 2022 se stal kurátorem nově vzniklé galerie Art brut Praha, ve které mimo jiné zhodnocuje i mnohaletou spolupráci s Ateliérem radostné tvorby na Letné.