Štefan Janči

Štefan Janči, narozen 19. listopadu 1930 v Jelšovcích na Slovensku, zemřel 18. září 1994 v Bratislavě, byl slovenský herec a operní pěvec. Počátky kariéry Štefan Janči pocházel z malé obce Jelšovce, která se nachází severně od Nitry. Po studiích na gymnáziu a obchodní škole začínal svou profesionální dráhu mimo umělecké prostředí. Od mládí ho však provázela láska k lidové písni a byl aktivním členem pěveckých sborů. Tato vášeň ho přivedla nejprve do Vojenského uměleckého souboru a následně v roce 1953 do Slovenského lidového uměleckého kolektivu (SĽUK). Na první profesionální divadelní prkna vstoupil v roce 1959, kdy začal působit na Nové scéně v Bratislavě. Studium a operní kariéra Během působení na Nové scéně Štefan Janči dálkově studoval operní zpěv na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, ve třídě docenta Dr. Janka Blaha. V letech 1964 až 1968 si v rámci představení své alma mater ověřoval profesionální růst a komický talent, který si vybrousil předchozími zkušenostmi. Ztvárnil role v Blodkově opeře V studni, titulní roli Falstaffa v Nicolaiových Veselých paničkách windsorských, Filipa v Dvořákově Jakobínovi a na závěr studia (premiéra 13. června 1968) role Leporella i Komtura v Mozartově opeře Don Giovanni. Působení v Slovenském národním divadle Vstupní branou do Opery Slovenského národního divadla se pro Štefana Jančiho stala role doktora Bartola v nové inscenaci Rossiniho opery The Barber of Seville (Lazebník sevillský) z února 1968, kde účinkoval ještě jako host. Hudební nastudování měl na starosti Ladislav Holoubek a režii Miroslav Fischer. V této inscenaci se na jevišti setkali tři hostující sólisté, včetně tehdy začínající Edity Gruberové, která jako posluchačka Konzervatoria ohromila vokální virtuozitou v roli Rosiny. Už v sezóně 1968/1969 byl Štefan Janči pověřen mnoha rolemi - v premiéře Bílé nemoci od Tibora Andrašovana ztvárnil Mistra Kriega (a ještě dvě epizodní role), komický prvek z Händelova Xerxes vystihl v úloze sluhy Elvira a nakonec se dostal i k oboru seriózního basu jako Oroveso v opeře Norma od Vincenza Belliniho. V prvním Verdiho Rigolettovi v jazykovém originále (1970) ztvárnil Štefan Janči role Monteroneho i Ceprana. Filmová kariéra Vedle své operní kariéry se Štefan Janči prosadil i ve filmu. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří účinkování v historickém dramatu Majster kat (1966) režiséra Paľo Bielika, kde se objevil po boku takových hereckých osobností jako Vlado Müller, Štefan Kvietik a Emília Vášáryová. Dále účinkoval v historickém snímku Niet inej cesty (1968) režiséra Jozefa Zachara, kde byl součástí rozsáhlého hereckého obsazení. Jeho filmografii uzavírá role ve filmu Stratená dolina (1976) režiséra Martina Ťapáka, který byl závěrečnou částí Bukovčanovy tatranské trilogie a volně navazoval na filmy Medená veža a Orlie pierko. Štefan Janči se ve filmu objevil po boku Jozefa Kronera, Stelly Zázvorkové a Michala Dočolomanského.