Jiří Grossmann

Jiří Grossmann (20. července 1941, Praha – 5. prosince 1971) byl český herec, komik, hudebník, textař a spisovatel. Narodil se v Praze jako čtvrté dítě do rodiny s divadelnickou tradicí, dva jeho sourozenci však zemřeli krátce po porodu. Začátky kariéry a vzdělání Na přání rodičů začal Jiří Grossmann studovat Stavební fakultu ČVUT, kterou však nedokončil a rozhodl se věnovat umělecké dráze. Nejprve působil jako hudebník – ovládal několik nástrojů včetně trombónu, kontrabasu, klavíru, bendža a kytary. Začínal na konci padesátých let jako muzikant. Hrál na trombón a kontrabas, ovládal ale i klavír, bendžo a kytaru. Krátkou dobu byl členem plzeňského divadla Alfa. Krátkou dobu byl členem plzeňského divadla Alfa. Zásadní zlom v jeho kariéře přišel, když se v roce 1962 seznámil s Miloslavem Šimkem v baru Olympik. Po jeho graduaci začal na České technické univerzitě v Praze, ale odešel v roce 1962, když potkal Miloslava Šimka v baru Olympik. Umělecká dvojice Š+G Šimek a Grossmann (Š+G) byla autorská dvojice působící v letech cca 1965–1971 skládající se z Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka. Poprvé se při spolupráci sešli během vojenské služby, společně psali povídky, od roku 1967 působili v divadle Semafor se svými Návštěvními dny. Dvojice Šimek - Grossmann působila ve druhé polovině šedesátých let v bigbeatových klubech Olympic a ve Sluníčku na Příkopech, kde svými moderátorskými výstupy, ale už i povídkami, prokládala vystoupení prvních českých rockových kapel. "Publikum chtělo slyšet big beat, a když jsme se chtěli prosadit, tak jedině jako moderátoři. A to nám zase připadalo málo. Tak jsme začali psát povídky," uvedl Šimek. Za čas je Jiří Suchý přibral do Semaforu, kde od roku 1967 uvedli řadu úspěšných premiér: několik Besídek, čtyři Návštěvní dny, hru Othello odpadá aneb Večer v kulečníku nebo Večer pro otrlé aneb pět Pupáků. Filmová kariéra Přestože byl Jiří Grossmann známý především jako divadelní komik, účinkoval také ve filmu. Jako herec si Jiří Grossmann zahrál ve filmu Jiřího Menzela ZLOČIN V ŠANTÁNU. Zločin v šantánu je film Jiřího Menzela z roku 1968, na námět Josefa Škvoreckého, na kterém se podíleli hlavně lidé z okruhu kolem divadla Semafor. Své jediné filmové role zde ztvárnili Jiří Grossmann a Ladislav Vodička, zároveň to byl poslední film Jiřího Šlitra a poprvé se před kamerou objevili Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Jiří Grossman v tomto filmu ztvárnil roli kouzelníka. Druhým filmovým počinem byl televizní film Sedm koní a vavříny z roku 1966, režírovaný Alexejem Noskem. Zábavný pořad o koních, dostizích a lidech kolem nich, obsahuje vyprávění, scénky a písničky J. Grossmanna. Na dostihové dráze v Chuchli se potkávají otec a syn – herci Rudolf Deyl starší a mladší. Vyprávějí si o oblibě dostihů a různé historky. Hudební tvorba a textařství Byl známý především jako komik, který v šedesátých letech v divadle Semafor vytvořil spolu s Miloslavem Šimkem úspěšnou dvojici bavičů. Vedle toho byl šikovným textařem a skladatelem a velmi dobrým zpěvákem. Své texty psal Grossmann především pro semaforské interprety Pavla Bobka, Naďu Urbánkovou, Milušku Voborníkovou nebo Evu Olmerovou. Dodnes se hrají písně s jeho texty jako Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Čekej tiše nebo Houston. Svůj příjemný baryton uplatnil mimo jiné v hitové skladbě Jako kotě si příst. Jiří Grossmann se stal autorem mnoha textů, které se zpívají dodnes (Závidím, Drahý můj, Jako kotě si příst, Ruby, Čekej tiše, Blizzard a další). Napsal text k jednomu z největších hitů Nadi Urbánkové "Závidím", který na jeho přání zpívala i při smutečním rozloučení ve strašnickém krematoriu. "Vždyť já chci jen žít, jak žít se má...," zpívala v jeho písni Závidím Naďa Urbánková. Ve své době velmi oblíbené zpěvačce tím napsal její největší hit, ale zároveň připravil těžkou chvíli, když ho na jeho přání měla zpívat při smutečním rozloučení ve strašnickém krematoriu. Nemoc a předčasný odchod Během druhého roku vojenské služby požádal o přeložení do Ruzyně, aby byl u stejného útvaru jako kamarád Šimek, student pedagogické fakulty, se kterým plánoval dělat divadlo. Jenže při vyšetření ve vojenské nemocnici u něho diagnostikovali Hodgkinovu chorobu a propustili ho do civilu. Před okolím, ale i před manželkou Janou Bonhardovou Grossmann pravdu o nemoci tajil. Grossmann dlouhodobě trpěl Hodgkinovou chorobou, v té době nevyléčitelným zhoubným nádorovým onemocněním mízních uzlin. Před kolegy nedával nic znát, chtěl hrát, dokud to jen trochu šlo. V posledních týdnech života ho do divadla doprovázela zdravotní sestra. Rovnou z divadla ho po jednom představení odvezla sanitka. O necelý měsíc později zemřel ve věku pouhých třiceti let. "Obdivoval jsem ho, jak byl statečný, protože on hrál a už se skoro neudržel na nohou," říkal o kolegovi ze Semaforu Jiří Suchý. Jiří Grossmann zemřel 5. prosince 1971 ve věku pouhých 30 let. Pouhé čtyři roky trvala jejich sláva v Semaforu. Slávu vystřídal smutek, kdy Jiří Grossmann 5. prosince 1971 zemřel na tehdy neléčitelnou Hodgkinovu nemoc.