Emilie Sedláčková

Emilie Sedláčková, narozená jako Marie Emilie Dlouhá 6. června 1868 ve Starých Benátkách, byla česká divadelní a filmová herečka. Byla manželkou divadelního ředitele a režiséra Jana Evangelisty Sedláčka (1866–1932), s nímž měla dva syny, kteří se rovněž věnovali umělecké dráze – Stanislava Sedláčka (1899–1961) a Ladislava Sedláčka (1902–1965). Divadelní kariéra Emilie Sedláčková začínala svou uměleckou dráhu ve Společnosti Pavla Švandy ze Semčic st., kterou provozoval syn Pavel Švanda ze Semčic ml. Po jeho úrazu v roce 1903 převzal vedení J. E. Sedláček, který se stal artistickým správcem. V roce 1904 Švanda odprodal Sedláčkovi koncesi a vznikla nová Společnost Jana Evangelisty Sedláčka (někdy též uváděná jako Umělecká družina Jana Evangelisty Sedláčka), která fungovala až do roku 1929. Tato kočující společnost si získala dobré renomé jako výborně vedený soubor s vyspělým kádrem herců. Herecká práce v manželově společnosti byla pro Emilii Sedláčkovou výbornou školou a poskytla jí příležitost ztvárňovat titulní a hlavní role v různorodém a pestrém repertoáru. Postupem času se stala velmi vyzrálou a uznávanou charakterní herečkou, která zvládala náročné tragické i komediální úlohy. Využívala svůj majestátní a realistický výrazový repertoár, důstojně vyhlížející obličej a přirozené lidové herectví. Filmová kariéra Po odchodu z aktivní divadelní práce a usazení v Praze se Emilie Sedláčková mohla plně věnovat práci v české kinematografii. Její filmový debut přišel až v pozdějším věku, kdy ztvárnila roli ženy bytného Petrnouška (Karel Schleichert) v komedii režiséra M. J. Krňanského Kariéra Pavla Čamrdy (1931) podle knihy Ignáta Herrmanna. V tomto filmu dokonce s Karlem Schleichertem zazpívala píseň "Narodil se Kristus pán". Její herecký výkon byl kritikou velmi chválen, například v časopise "Pestrý týden" bylo uveřejněno: "Paní Emilie Sedláčková je umělecky vysoce hodnotnou filmovou herečkou, její úplně první vystoupení je skutečný objev v té naší české chudobě hereckých filmových talentů." Podruhé byla obsazena jako bytná klavíristy Pavla Ryanta (Hugo Haas) v melodramatu Martina Friče Sestra Angelika (1932) se Suzanne Marwille v titulní dvojroli. Téhož roku si zahrála roli tety Pepičky v melodramatu Zapadlí vlastenci (1932) režiséra M. J. Krňanského podle románu Karla Václava Raise, kde se objevil i její syn Stanislav jako zpěvák na kruchtě. Svou poslední filmovou roli ztvárnila jako hospodyně Nána v Krňanského melodramatu Ze světa lesních samot (1933) podle románu Karla Klostermanna a prvního scénáře Otakara Vávry. Bohužel v průběhu natáčení náhle zemřela, scénář musel být přepsán a postava hospodyně Nány (kterou nedokončila ani z poloviny) upravena. Emilie Sedláčková zemřela 10. února 1933 o sedmé hodině ranní v Praze na klinice profesora Hynka ve věku jednašedesáti let, a tak svou poslední filmovou kreaci nikdy nespatřila. Odkaz Emilie Sedláčková byla významnou představitelkou českého divadla a filmu první třetiny 20. století. Přestože její filmová kariéra byla krátká a přišla až v závěru jejího života, zanechala nesmazatelnou stopu v počátcích české kinematografie. Její herecký talent byl oceňován kritikou i diváky a její výkony patří k cenným svědectvím o počátcích českého zvukového filmu. Uměleckou tradici rodiny Sedláčků dále rozvíjeli její synové Stanislav a Ladislav, kteří se rovněž věnovali hereckému a režisérskému povolání.