Matěj Kopecký (I)

Matěj Kopecký (24. února 1775, Libčany u Hradce Králové – 3. července 1847, Koloděje nad Lužnicí), český loutkář, herec a národní buditel, je považován za patriarchu českého loutkářství a jednu z nejvýznamnějších osobností české divadelní kultury první poloviny 19. století. Dětství a mládí Narodil se do rodiny kočovných komediantů Johanese Kopeckého a jeho ženy Anny-Marie. Se vší pravděpodobností se narodil 24. února 1775 v Libčanech na Královéhradecku do rodiny "potulného kejklíře" Johanese Kopeckého a jeho ženy Anny-Marie. S loutkami, čili "pimprlaty", jak se tehdy říkalo, se malý Matěj seznámil už jako chlapec, když pomáhal otci při vystoupeních, do školy toho ale, díky kočovnému způsobu života, který rodina vedla, moc nenachodil. Roku 1791 se jeho rodiče usadili v Lažanech na Blatensku, odkud Matěj jako šestnáctiletý odešel do Prahy, kde se vyučil hodinářem. Cesta k loutkářství Poté se roku 1795 přiženil do Mirotic, kde se po vzoru svého tchána stal trhovcem. Matěj Kopecký se vyučil hodinářem, oženil se a stal se měšťanem v Miroticích. Byl však povolán na vojnu a ve válkách s Napoleonem byl dvakrát zraněn. Po propuštění z armády vystřídal celou řadu profesí, až se v roce 1818 začal naplno věnovat loutkovému divadlu. Jeho loutková představení se stala velmi populární a díky svému talentu získal povolení hrát po celých Čechách, s výjimkou Prahy a lázeňských měst. Bojoval ve válce proti Napoleonovi, díky tomu si nejspíše vysloužil benevolentnější přístup císařských úřadů a v roce 1820 získal trvalou loutkářskou licenci, jejíž udělení mu předtím bylo několikrát zamítnuto. Význam a odkaz České divadlo, které sehrálo v procesu národního obrození významnou úlohu, se ve městech prostřednictvím ochotníků dostávalo jen velmi těžce na svět, za to na venkově byla situace opačná. Česká představení lidových kočovných loutkářů zde byla běžnou součástí života. Loutkáři v čele s Matějem Kopeckým tak reprezentovali jedinou podobu českého divadla na našem území a je jim tak připisována role národních buditelů, i když ke své úloze přistupovali zpočátku nevědomky. Kopecký nebyl obyčejný komediant, v jeho představeních nechyběla ani vážnější témata. Kopecký používal marionety s výškou až 60 cm. V roce 1862 byla vydána sbírka 61 her pod názvem "Komedie a hry Matěje Kopeckého dle sepsání syna Václava" nakladatelem Josefem Richardem Vilímkem. Jako autoři her jsou uvedeni různí lidé, mezi nimi i Václav Thám. Hry byly určeny pro nevzdělané publikum, byly plné emocí a naivního humoru. Filmový odkaz a inspirace V loutkářské tradici dosud úspěšně pokračují i potomci Matěje Kopeckého a jeho tvorba byla vzorem také pro moderní filmové tvůrce - Jiřího Trnku, či Hermínu Týrlovou. Tito dva významní čeští animátoři a tvůrci loutkových filmů se inspirovali tradicí českého loutkářství, kterou Matěj Kopecký pomáhal vytvářet. Jiří Trnka, často označovaný za "Walta Disneye východu", ve svých dílech jako Špalíček nebo Staré pověsti české navazoval na lidové tradice a estetiku, kterou Kopecký a další čeští loutkáři rozvíjeli. Hermína Týrlová, průkopnice českého animovaného filmu, zase ve svých dílech pracovala s loutkami a materiály způsobem, který vycházel z tradice českého loutkářství. O samotném Matěji Kopeckém byl natočen dokumentární film "Matěj Kopecký - loutkář z Hradce Králové" (1977, režie B. Kašťáková), který mapuje jeho život a význam pro české loutkářství. Česká televize také vytvořila pořad o jeho životě a díle v rámci vzdělávacích programů. Matěj Kopecký zemřel 3. července 1847 v Kolodějích nad Lužnicí a byl pohřben v Týně nad Vltavou. Přesné místo není známo, ale v r. 1905 mu byl odhalen pomník u boční stěny místního kostelíka sv. Víta. Jeho odkaz žije dál nejen v dílech jeho potomků, kteří pokračují v loutkářské tradici, ale i v moderní české kinematografii, která z jeho odkazu čerpá inspiraci.