Alexander Postler

Alexander Postler, narozen 24. října 1937 v Praze, zemřel 15. srpna 1996 v Ostravě, byl český herec, režisér a výtvarník. Již od dětských let projevoval výrazný talent pro kreslení a zájem o výtvarné umění, zejména malířství. Jeho umělecké nadání ho přivedlo ke studiu na pražské střední průmyslové škole grafické na Hollarově náměstí, odkud později přešel na Akademii výtvarných umění. Přes nesporný výtvarný talent se Alexander Postler rozhodl pro divadlo a přestoupil na pražskou DAMU, kde studoval herectví pod vedením profesora Radovana Lukavského. Studium úspěšně ukončil v roce 1960. Již během studia hostoval v pražském Národním divadle, kde působil od června 1958 do počátku roku 1960 v inscenacích Gogolova Revizora. Za dobu své aktivní herecké kariéry ztvárnil mnoho divadelních rolí, mezi něž patřily například Theseus ve Snu noci svatojánské, Ferdyš Pištora v Obrácení Ferdyše Pištory, Gaston Fenárd ve Fanfánu Tulipánovi, Klásek v Lucerně, Jeroným v Janu Husovi, Rogožin v Idiotovi, Prozorov v Tři sestrách, Teofil v Hrátkách s čertem či Tulio v Únosu Sabinek. Filmová kariéra S filmem se Alexander Postler seznámil poprvé, když propůjčil svůj hlas ke komentáři dokumentárního filmu Domy z panelů (1959) režiséra Jiřího Menzela. Jako herec neměl během své kariéry tolik příležitostí, které by ukázaly plnou šíři jeho hereckého talentu, přesto se objevil v několika významných filmech české kinematografie. Za nejvýznamnější lze považovat jeho roli nacisty zabitého studenta Karla Moučky ve filmu režiséra Jiřího Krejčíka Vyšší princip (1960). Tento snímek, natočený podle stejnojmenné povídky Jana Drdy, patří k nejcennějším dílům poválečné české kinematografie a vypráví příběh středoškolského profesora, který v době heydrichiády odmítne souhlasit s popravou nevinných studentů. Další významnou rolí Alexandra Postlera byla postava traktoristy Jirky Koutného ve snímku režiséra Ivo Nováka Žalobníci (1960). Tento film, zasazený na moravskou vesnici, zobrazuje příběh družstevníků, kteří se dopouštějí krádeží ze společného majetku, aniž by na takovém počínání viděli něco špatného. V témže roce se objevil také jako spolužák Vaška Babánka ve studentském filmu režiséra Hynka Bočana Nenávist (1960). Tento krátkometrážní snímek, který byl uváděn v distribuci společně s dalšími dvěma filmy, zachycuje příběh z období heydrichiády, kdy je student zatčen za vyprávění vtipu o Němcích a následně popraven. V následujících letech se Alexander Postler objevil v povídkovém filmu Hlídač dynamitu (1963), který byl distribuován společně s již zmíněným snímkem Nenávist a dalším krátkým filmem Stopy. Dále účinkoval v povídkovém filmu Místo v houfu (1964), kde se v jedné z povídek představil jako Véna. Poslední filmové vystoupení absolvoval v roli člena hlídky v kriminálním dramatu Město nic neví (1975) režiséra Dušana Kleina. Televizní a rozhlasová tvorba Spolupráce Alexandra Postlera s televizí byla spíše sporadická. Objevil se v televizní inscenaci Haldy, v televizní filmové pohádce O Nesytovi (1994, režie Věra Jordanová) a v seriálech Bakaláři, Kamenný řád nebo v komediálním seriálu Bez ženské a bez tabáku (1980, režie Otakar Kosek), kde se představil po boku Jozefa Kronera. Kromě herectví se Alexander Postler věnoval také režii. Úspěšně inscenoval divadelní díla jako Nora, Večer třikrálový aneb Cokoli chcete, Noc pastýřů, Gazdina roba, Racek, Poprask na laguně, Antigona, Schovávaná na schodech, Loupežník či Dáma s kaméliemi. Před smrtí působil ve funkci vedoucího šéfa činohry ve Slezském divadle v Opavě až do roku 1990. Alexander Postler také spolupracoval s rozhlasem, kde účinkoval v rozhlasových inscenacích Pláč pro pana Jeremiáše (1965), Tři mušketýři (1966) či Devadesát tři (1975). V osobním životě byl Alexander Postler ženatý s herečkou, dabérkou a hlasovou poradkyní Janou Postlerovou. Z jejich manželství vzešly dvě děti, které se rovněž vydaly na hereckou dráhu – syn Alexander Postler mladší (narozen 1962) a dcera Simona Postlerová (1964-2024). Přestože se Alexander Postler profesně věnoval především divadlu a filmu, na malířství nikdy nezapomínal. Ve svém volném čase často vyrážel do exteriérů a maloval svá oblíbená místa. Malování se věnoval až do své smrti 15. srpna 1996 v Ostravě, kdy zemřel ve věku nedožitých 59 let.