Jarmila Šuláková

Jarmila Šuláková, narozená 27. června 1929 ve Vsetíně, zemřela 11. února 2017 tamtéž, byla přední česká zpěvačka lidových písní a příležitostná herečka. Bývá označována za první dámu českého folklóru a královnu lidové písně. Rodinné zázemí a umělecké začátky Jarmila Šuláková pocházela z umělecky založené rodiny. Hudební nadání zdědila po rodičích - její matka Blažena byla herečkou, tanečnicí i zpěvačkou a otec byl muzikantem. Od mládí ráda zpívala, nejprve v dívčím sboru na měšťanské škole v letech 1935 až 1945, později ve folkové skupině Bobřík. Vyučila se švadlenou, ale práce ji příliš nebavila. Zlom v jejím životě nastal v roce 1950, kdy nastoupila do prodejny Supraphon ve Vsetíně, kde pracovala až do svého odchodu do důchodu v roce 1985. Vdala se za houslistu Ludvíka Schmidta, s nímž měla dceru Zuzanu, která se také stala zpěvačkou. Filmová kariéra Ačkoliv je Jarmila Šuláková známá především jako zpěvačka lidových písní, její umělecká dráha zahrnuje i několik filmových rolí. Její filmografie není rozsáhlá, ale přesto významná pro dokumentaci jejího uměleckého přínosu. První filmovou příležitost jí nabídl režisér Jaroslav Mach v komedii Ještě svatba nebyla... (1954), kde nejen účinkovala, ale především zpívala své první hity vycházející z lidových písní - Kebych byla jahodú, Keď si já zazpívám Na vrch Javoriny a Nepadá rosenka. V tomto filmu, který pojednává o soupeření družstevníků dvou vesnic, hrají důležitou roli lidové písně a tance Moravského Slovácka. Jarmila Šuláková zde také dabovala zpěvem herečku Janu Štěpánkovou. Druhou významnější hereckou příležitost dostala o třicet let později v roli stařenky Jařabové ve filmu pro děti a mládež Všichni mají talent (1984) režiséra Zdeňka Flídra. Tento snímek pojednává o vztahu dětí k folklóru a lidové hudbě. Příběh se točí kolem dětského folklorního souboru, který má vyrazit na hudební festival do Paříže, což vyvolá řevnivost mezi rodiči, která se přenese i na jejich děti. Dokumentární tvorba Kromě hraných filmů se Jarmila Šuláková objevila také v několika dokumentárních snímcích. Zpívala v dokumentu Na pěknú notečku (1977) režiséra Jana Davida a v animovaném snímku Balada o uherském králi (1979) režiséra Karla Trlici. Účinkovala také v dokumentu Legendy moravského folklóru (2002) režiséra Jiřího Sabáka. Po její smrti byl natočen dokumentární portrét Jarmila Šuláková - královna lidové písně (2023), který komplexně zachycuje její osobnost v uměleckém i soukromém životě. Hudební kariéra a odkaz Jarmila Šuláková byla především výjimečnou zpěvačkou lidových písní. V roce 1952 se stala sólistkou Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN), u jehož zrodu stála a s nímž absolvovala v roce 1958 své první velké zahraniční turné po Anglii. Jeho kmenovou sólistkou byla více než 20 let a během čtyř desítek let procestovala s rozhlasem doslova celý svět. Koncem padesátých let začala spolupracovat také s Janem Rokytou a cimbálovou muzikou Technik. Její jméno je nerozlučně spjato také s domácími vsetínskými muzikami Vsacan a Jasénka. V pozdějším věku vystupovala s kapelou Fleret, s níž koncertovala až do svých 82 let. Ve svém pěveckém repertoáru měla na tisíce písní od klasických lidových po ty uměle vytvořené. Za svou uměleckou činnost byla oceněna tituly Zasloužilá umělkyně (1979) a Národní umělkyně (1989). V anketě Osobnost roku Zlínského kraje se v roce 2006 umístila na 5. a v roce 2008 na 1. místě.