Vladimír Pavlar

Vladimír Pavlar, vlastním jménem Vladimír Patzelt, se narodil 10. května 1915 v Zastávce u Brna do dělnické rodiny. Byl českým divadelním a filmovým hercem, který se specializoval na charakterní role. Vzdělání a divadelní začátky Základní školu navštěvoval v rodné Zastávce, od čtvrté třídy měšťanky dojížděl do Brna. Jako milovník divadla odešel na brněnskou Státní konzervatoř, kde v letech 1933–1937 absolvoval dramatické oddělení pod vedením profesora Rudolfa Waltera. Již během studií hostoval v činohře Národního divadla v Brně, kde pokračoval i po vojenské prezenční službě až do roku 1939. V letech 1939–1942 působil v Praze jako příležitostný rozhlasový a filmový herec. Následně se stal členem Lidového divadla Antonína Fencla v Brně (srpen 1942 – jaro 1944). Od září 1944 do konce okupace byl totálně nasazen ve zbrojovce v Brně, přičemž současně pracoval pro brněnský rozhlas. Poválečná kariéra Po válce se vrátil do brněnského Národního divadla (1945–1946), ale v následující sezóně zde vystupoval pouze jako host, protože se věnoval politické práci ve Svazu mládeže. V letech 1947–1951 působil v Plzni jako reportér a režisér v rozhlasovém studiu. Poté na krátkou dobu hereckou práci opustil a živil se manuální prací ve Škodovce v Plzni a v roce 1952 v družstvu Dyha, přičemž i při této práci hrál s ochotníky. Od 1. května 1953 až do odchodu na odpočinek byl představitelem středních a menších charakterních rolí ve známém Divadle bratří Mrštíků v Brně (dnešní Městské divadlo Brno). Filmová kariéra Vladimír Pavlar se k významnější filmové práci dostal až v 70. letech, ačkoliv jeho první filmové role pocházejí ze 40. let. V roce 1941 si zahrál strážníka a číšníka v kavárně, v roce 1942 pak zahradníka Josefa Motyčku. Kvůli svým mimopražským angažmá se k výraznějším filmovým rolím dostal až v období normalizace. Díky svému fyzickému zjevu a hereckým dispozicím se celkem třikrát převtělil do historické postavy ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Poprvé to bylo ve Vávrově rekonstrukci událostí roku 1938 Dny zrady (1973), kde ztvárnil Masaryka ještě jako československého velvyslance v Londýně. Ve druhém pokračování Vávrovy válečné trilogie Sokolovo (1974) hrál již Masaryka jako ministra zahraničí v londýnském exilu. Potřetí si tuto postavu zopakoval ve filmu Vítězný lid (1977) režiséra Vojtěcha Trapla, který pojednával o únorových událostech roku 1948. Jedinou "nehistorickou" postavu generála Korty, který má dlouholeté neshody se svým synem Peterem (Juraj Kukura), si Vladimír Pavlar zahrál ve slovenském psychologickém dramatu Dušana Trančíka Koncert pre pozostalých (1976). Rozhlasová tvorba a charakteristika hereckého projevu Značná část Pavlarova hereckého života spočívala v práci pro rozhlas, kde účinkoval v různých recitačních pásmech a pohádkách pro děti. V dabingu se objevoval celkem často, jeho nejvýraznější dabingovou rolí byla postava Braina v Dobrodruhovi z Istanbulu. Vladimír Pavlar byl charakterním hercem menších rolí, které vytvářel s přesným přístupem, střídmými gesty a mimikou, příjemným hlasovým projevem a propracovanou prací horních končetin. Za svou divadelní praxi, která trvala přes čtyřicet let, ztvárnil více než šedesát divadelních postav. Zemřel 16. března 1982 v Brně.