Pavla Machníková

Pavla Machníková, rozená Červíčková, 8. května 1898, Vítkovice, Rakousko-Uhersko (dnes Česká republika) – 16. září 1965, Praha, Československo, herečka. Rodinné zázemí a počátky kariéry Pavla Machníková pocházela z významného hereckého rodu. Byla vnučkou legendárního ředitele kočovné společnosti a zakladatele hereckého rodu Ondřeje Červíčka. Její otec, rovněž Ondřej Červíček, byl hercem, matkou byla Marie, rozená Kacetlová. Pavla tak vyrůstala v prostředí, které předurčilo její budoucí profesní dráhu. Dne 16. října 1924 se provdala za svého hereckého kolegu Bohumila Machníka, s nímž později sdílela i profesní život na divadelních prknech. Divadelní kariéra Po svatbě s Bohumilem Machníkem působila v letech 1926-1929 jako členka Východoslovenského národního divadla v Košicích. Zásadní zlom v její kariéře přišel s angažmá v avantgardním divadle E. F. Buriana, kde působila v letech 1934-1941. V Burianově divadle D 34-41 vynikla především jako komická herečka. Její herecký talent se projevil v řadě inscenací, mezi nimiž vyniká role Boudové v úpravě Klicperovy veselohry Každý něco pro vlast, kde účinkovala v kvartetu vdavekchtivých vdov s tzv. Klepavým kupletem. Hudbu k této inscenaci složil Karel Reiner. V anonymní starofrancouzské frašce Mistr Pleticha v D 36 ztvárnila roli hospodyňské Pletichovy ženy, kde podle dobové kritiky A. M. Píši excelovala "s nejedním trefně vtipným přízvukem". Po uzavření Burianova divadla gestapem v roce 1941 byli Machníkovi spolu s dalšími členy souboru převzati do Městských divadel pražských, kde působili až do roku 1945. Po skončení války se oba vrátili k E. F. Burianovi do obnoveného divadla D 46 Na Poříčí (v budově dnešního Paláce Archa). V roce 1946 však došlo v souboru k rozkolům a Pavla Machníková spolu s manželem a dalšími herci (včetně Loly Skrbkové, Eduarda Bolka, Marie Burešové a dalších) divadlo opustila. Filmová tvorba Přestože byla Pavla Machníková primárně divadelní herečkou, zapsala se do historie české kinematografie jedinou, avšak významnou filmovou rolí. V roce 1939 účinkovala ve filmu Věra Lukášová, natočeném podle zdramatizované novely Boženy Benešové v režii E. F. Buriana. V tomto snímku ztvárnila pro film speciálně připsanou postavu venkovské tety studenta Jarky Kohouta (Rudolf Hrušínský). Ve filmu také zpívala, přičemž její pěvecký projev byl stylizován jako nápodoba lidového zpěvu. Film získal Svatováclavskou čestnou filmovou cenu za hudbu, kterou obdržel E. F. Burian, a za kameru, kterou získal Jan Roth. Pozdější léta V 50. a 60. letech 20. století působila Pavla Machníková externě v Národním divadle v Praze, kde ztvárnila řadu menších rolí. Mezi její významnější postavy patřila rázná Františka Bušková v Našich furiantech. Účinkovala také v epizodní roli Druhé ženy ve slavné Krejčově inscenaci Tylovy hry Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, kde ji v roce 1963 zachytil filmový dokument Divadelního ústavu. Tuto roli hrála také při derniéře v Národním divadle 2. července 1964. V roce 1958 vystupovala s jinou bývalou členkou D 34 Sylvou Havránkovou v Pražské estrádě. Pavla Machníková zemřela 16. září 1965 v Praze ve věku 67 let, zanechávajíc za sebou odkaz talentované divadelní herečky, která svou tvorbou přispěla k rozvoji českého avantgardního divadla.