Miluše Bendová

Michaela Bendová, narozena 10. července 1934 v Zálesí na Strakonicku (část obce Drážov), Československo, herečka. Michaela Bendová, rodným jménem Miluše Bendová, patří mezi české filmové herečky, které se objevovaly především v menších rolích československé kinematografie od konce 50. let do 80. let 20. století. Během své kariéry používala také jména Michaela Svátková (po prvním sňatku) a Michaela Kudrnáčová (po druhém sňatku), případně kombinaci Michaela Bendová-Kudrnáčová. Její filmová kariéra začala v roce 1957, kdy se objevila ve studentském filmu režisérky Věry Plívové-Šimkové Než se rozhrne opona, kde ztvárnila jednu z hlavních rolí po boku Stanislava Junka. Tento snímek představoval její první výraznější hereckou příležitost a položil základy její další filmové kariéry. V následujících letech se objevovala především v menších, ale charakterově zajímavých rolích. Mezi její významné filmy patří drama Vánice z roku 1962, kde ztvárnila roli manželky listonoše Materny (Josef Mixa). Tento film režiséra Čeňka Duby zachycuje dramatický příběh záchranné akce Horské služby v Krkonoších během sněhové bouře. Ve snímku se objevila po boku známých herců jako byli Vladimír Menšík, Slávka Budínová, Josef Hlinomaz nebo Waldemar Matuška. Dalším významným filmem v její filmografii je Klec pro dva z roku 1968 (premiéra 1. března 1968), hořká komedie režiséra Jaroslava Macha, kde se objevila v menší roli vedle Vladimíra Menšíka, Consuely Morávkové a Jaroslava Marvana. V průběhu 70. a 80. let pokračovala v herecké kariéře a objevila se v několika dalších filmech a televizních projektech. V roce 1980 ztvárnila roli matky Pelčové, v roce 1982 si zahrála učitelku a tělocvikářku. Její filmografie zahrnuje také roli Sochorovy ženy a sousedky Znamínkových z roku 1988. Její poslední zaznamenanou rolí byla babička ve vile v roce 2014, což svědčí o její dlouhověkosti a trvalém zájmu o hereckou profesi i ve vyšším věku. Michaela Bendová patří mezi ty české herečky, které sice nezískaly status hvězd první velikosti, ale svými menšími rolemi přispěly k bohatosti československé kinematografie druhé poloviny 20. století. Její herecký projev se vyznačoval přirozeností a autenticitou, což jí umožnilo věrohodně ztvárnit především postavy z běžného života – manželky, matky, učitelky a další ženské charaktery, které dotvářely příběhy českých filmů.