Slávka Benešová

Slávka Budínová, 21. dubna 1924, Ostrava – 31. července 2002, Praha, herečka Počátky herecké dráhy Slávka Budínová, vlastním jménem Dobroslava Stanislava Budínová, se narodila v Ostravě do rodiny, kde matka byla nadšenou ochotnicí a zpívala v kostele. Právě matka v ní pěstovala lásku k umění, hudbě a divadlu. Otec, který pracoval jako referent u soudu, se k jejím hereckým ambicím stavěl skepticky. Přestože vystudovala obchodní akademii, potají docházela na soukromé hodiny herectví k významné ostravské herečce Marii Rýdlové. V devatenácti letech, během okupace, získala své první profesionální angažmá v Českém divadle moravskoslezském v Ostravě (1943-1946), kde byla zaměstnána jako elévka činohry s povinností účinkovat také v baletu, opeře a operetě. Divadelní kariéra Po válce působila ve Východočeském divadle v Pardubicích (1946-1950), kde zaujala v představení Svatá Jana. Následovalo desetileté angažmá v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1950-1960), kde excelovala v klasických kusech jako Othello či Don Carlos. V tomto období také několikrát hostovala v pražském Národním divadle. Nejdelší část své divadelní kariéry, celých třicet let, strávila v Divadle E. F. Buriana v Praze (1960-1987), kde i po odchodu do penze nadále hostovala až do zániku této scény v roce 1991. Zde vytvořila své životní role, kterým dodávala osobitý šarm. Dokázala ztvárnit jak dramatické úlohy matek a žen s tragickým osudem, tak role dámiček velkého světa. Filmová a televizní tvorba Slávka Budínová debutovala ve filmu v roce 1952 menší rolí v ideologicky pojaté Anně proletářce. Během své kariéry se objevila ve více než 60 filmech a televizních pořadech. V diváckém povědomí zůstává zapsána rolemi strádajících žen po boku Vlastimila Brodského ve filmu Ženu ani květinou neuhodíš (1966) nebo Rudolfa Hrušínského ve snímku Jak se krade milión (1967). Výraznou psychologicky náročnou příležitost dostala ve Zlaté renetě (1965) po boku Karla Högra. V sedmdesátých letech obohatila československou kinematografii několika výraznými postavami matek v divácky oblíbených komediích jako Můj brácha má prima bráchu (1975), Léto s kovbojem (1975) nebo Brácha za všechny peníze (1978). Diváci si ji dobře pamatují také jako hofmistryni Ofku z Bubna v legendární Noci na Karlštejně (1973). Televizní úspěchy Největší popularitu jí přinesla televize, kde ztvárnila nezapomenutelnou roli Valentiny Nedobylové v seriálu Sňatky z rozumu (1968). Tato role je dodnes považována za její životní. Umělecky hodnotnou příležitost dostala také v historickém dramatu Mata Hari (1970) a v televizním filmu Dlouhá bílá nit. V šedesátých a sedmdesátých letech byla Budínová v televizi velmi vytížená, v osmdesátých letech však nastal útlum v její kariéře. Závěr kariéry Po patnáctileté odmlce si na ni vzpomněl režisér Jan Svěrák a obsadil ji do role domovnice Buštíkové ve svém oscarovém filmu Kolja (1996). Její poslední rolí byla docentka v nemocnici ve filmu Dvojrole (1999). Za své herecké umění získala v roce 1965 cenu Národního výboru hlavního města Prahy a v roce 1967 vyznamenání Za vynikající práci. Osobní život Slávka Budínová dlouho odolávala nabídkám k sňatku a poprvé se vdala až ve třiapadesáti letech. Od roku 1977 byla manželkou filmového režiséra Ivo Tomana, s nímž našla vzájemné citové propojení, úctu a společné zájmy. Když Toman v roce 1994 zemřel, Budínová se z jeho ztráty nikdy zcela nevzpamatovala. Sama zemřela 31. července 2002 v Praze po dlouhé nemoci ve věku 78 let.