Zdeněk Jarolímek

Zdeněk Jarolímek (7. 8. 1926, Postupice u Benešova – 20. 5. 2010, České Budějovice), český divadelní a filmový herec, patřil mezi charakterní herce, kteří svou kariéru zasvětili především regionálnímu divadlu. Divadelní začátky a cesta k filmu Jarolímek začínal s herectvím bezprostředně po druhé světové válce bez formálního hereckého vzdělání. Jeho profesionální dráha odstartovala v Uměleckém souboru SNB v Praze (1945–1949), odkud putoval přes oblastní divadla v Plzni (1949–1951), Karlových Varech (1951–1952), Mladé Boleslavi (1952–1956) a Kladně (1956–1959). V roce 1959 zakotvil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde působil jako kmenový herec až do odchodu do důchodu v roce 1989. I poté zde pravidelně hostoval až do roku 2005. Za svou dlouholetou hereckou práci byl oceněn Medailí J. K. Tyla (1983). Filmová kariéra pod taktovkou Karla Kachyni Před filmovou kameru se Jarolímek dostal až ve svých pětatřiceti letech, kdy jej režisér Karel Kachyňa obsadil do role kočího ve filmu Trápení (1961). Tato spolupráce se ukázala jako klíčová pro jeho další filmovou dráhu. Kachyňa mu následně svěřil menší, ale výrazné role v několika svých poetických filmech – jako čeledína u Singerových ve snímku Ať žije republika (1965), partyzána v psychologickém dramatu Kočár do Vídně (1966) a kostelníka v humanisticky laděném dramatu Už zase skáču přes kaluže (1970). Právě tyto filmy patří k nejznámějším dílům, ve kterých se Jarolímek objevil, a zároveň k významným snímkům české kinematografie 60. let. Další filmové role Mimo spolupráci s Kachyňou se Jarolímek představil také jako Němec ve svetru ve filmu Neklidnou hladinou (1962) režiséra Václava Gajera. V natáčení pokračoval i během normalizace, byť s velkými přestávkami. V 70. letech ztvárnil epizodní role patrona v komedii Karla Steklého Svatby pana Voka (1970) a příslušníka VB v hudební krimikomedii Drahé tety a já (1974) režiséra Zdeňka Podskalského. Jeho filmografie zahrnuje také snímky Za trnkovým keřem (1980, režie Václav Gajer), kde hrál staršího dřevaře Kalafu, historický film Putování Jana Amose (1983, režie Otakar Vávra) a Zuřivý reportér (1987, režie Martin Hollý). V televizi se objevil například jako velitel stráží svinibrodského kláštera v historickém televizním dramatu Břetislav a Jitka z roku 1974. Divadelní tvorba V Jihočeském divadle, kde strávil třicet let své kariéry, se Jarolímek vypracoval na respektovaného charakterního herce, který ztvárnil různorodé postavy v českém i světovém repertoáru. Mezi jeho divadelní role patřily postavy jako Ivan ve hře Sláva, Želmír v Hadriánu z Římsů, Michal ve hře Hřích, Švanda ve Strakonickém dudákovi, Don Juan v Dámě skřítku, Václav v Našich furiantech, Přibina v Radúzovi a Mahuleně, Vladimír Lenský v Evženu Oněginovi, Demetrius ve Snu noci svatojánské, Benátský dóže v Othellovi a mnoho dalších. Kromě divadla a filmu se Jarolímek příležitostně věnoval také rozhlasové tvorbě, kde účinkoval v několika hrách jako Soupeři (1959), Muž a stín (1968), Tajemství obrazárny (1969), Tak trochu básník (1971), Tribunál (1975) či Travičská aféra (1988). Za svůj život natočil téměř deset filmů a objevil se ve více než dvou stovkách divadelních inscenací. Zdeněk Jarolímek zemřel 20. května 2010 v Českých Budějovicích ve věku nedožitých 84 let.