Dagmar Neumannová

Dagmar Neumannová, 5. 8. 1921 Praha – 15. 4. 2013 České Budějovice, herečka Divadelní začátky Dagmar Neumannová, pražská rodačka, projevovala velkou lásku k divadlu již od svých dívčích let. Za protektorátu byla členkou úspěšného neprofesionálního divadelního souboru ČIN. Po skončení druhé světové války byla přijata do Revoluční scény v Praze, kterou vedl profesor Jaroslav Hurt. Vzápětí jej následovala do jeho angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Tomuto divadlu od sezóny 1945/46 šťastně zasvětila celý svůj herecký život. Kariéra v Jihočeském divadle Ve stálém angažmá v Jihočeském divadle setrvala až do sezóny 1991/92, ale své jeviště nikdy, až do posledních dnů svého života, neopustila úplně. V Jihočeském divadle vytvořila na 150 rolí. Dagmar Neumannová stála rovněž u zrodu fenoménu otáčivého hlediště v Českém Krumlově. Tajemství úspěchů Dagmar Neumannové ve všech etapách poválečného vývoje Jihočeského divadla spočívalo nejen v jejím velkém jevištním talentu, ale – možná především – v její herecké pokoře, lidské noblese a laskavosti i vzácné schopnosti vždy přijímat život se vším, co přináší. První režisér, který na ni výrazně zapůsobil, byl Karel Konstantin; ráda vzpomínala na režisérskou éru Miroslava Macháčka, Otto Haase, Milana Fridricha. Významné role Sama nejraději vzpomínala na svou Mahulenu, Maryšu, Shawovu Majorku Barboru, Arkadinovou či na Goldoniho Orsettu. Neopominutelné jsou ovšem také její Antigona, Elina Makropulos, Sofie Pavlovna z Gribojedovova Hoře z rozumu, Tylova Drahomíra, lady Torrancová z Williamsova Sestupu Orfeova, Nora Melodyová z dramatu E. O'Neila Tak trochu básník, Raněvská, paní Higginsová, Ethel Thayerová ze Zlatého jezera E. Thompsona, Marta Brewsterová z proslulé komedie J. Kesselringa Jezinky a bezinky a Gizela v Kočičí hře I. Örkenyho. Plejádu různorodých rolí vytvořila rovněž v českých klasických i současných hrách – v Jiráskově Lucerně dokonce v průběhu let všechny ženské role! Nezapomenutelná je také její Káča v Drdových Hrátkách s čertem nebo Andula z Hubačovy Staré dobré kapely. Umělecký přístup a pozdní kariéra Ve svém hereckém vývoji nikdy neustrnula, uměla čerpat z nových podnětů, doslova až do poslední role, jíž se stala Vondračka v dramatizaci Roku na vsi v režii Břetislava Rychlíka v roce 2011. Dokladem toho je právě její celoživotní spolupráce s generačně i výrazově nesrovnatelně mladšími jevištními kolegy a režiséry. „Nejkrásnější na herectví je pro mne pocit, když dáváte život někomu jinému," říkávala s oblibou. Osobnost a odkaz Paní Dagmar Neumannová byla po celý život dámou s obrovským charisma, dámou ve které se snoubila noblesa „starých časů" s mladým myšlením. V každém věku byla nejen krásnou ženou, nýbrž také krásným člověkem. Její úmrtí je pro divadlo velikou ztrátou. Patřila mezi přední umělce divadla v poválečné éře a v následujících desetiletích.