Karel Faltys

Karel Faltys, narozen 17. dubna 1878 ve Voticích u Benešova, zemřel 19. března 1944 v Praze, byl český herec, zpěvák, režisér a divadelní ředitel. Rodinné zázemí a počátky kariéry Karel Faltys pocházel z významné divadelnické rodiny. Jeho otec Josef Faltys (1839-1926) byl ředitelem kočovné divadelní společnosti a matka Antonie Mušková-Faltysová (1838-1908) byla herečkou. Divadlu se věnovali i jeho sourozenci Břetislav Faltys, Jaroslav Faltys, Josef Faltys ml., Viktorie Faltysová, Johana Faltysová a Marie Faltysová-Fochtová. Již od dětství Karel začínal s herectvím ve společnosti svého otce - Divadelní společnosti Josefa Faltyse. Ačkoliv se měl původně vyučit sazečem, rozhodl se pro divadelní dráhu. V letech 1903-1907 převzal po otci vedení rodinné divadelní společnosti, kde působil jako herec i režisér. Během tohoto období se v listopadu 1905 třikrát objevil jako host na scéně Národního divadla v Praze. Divadelní kariéra V Praze začínal v Divadle U Libuše. V dalších letech se uplatnil jako činoherní a operetní herec i režisér ve Švandově divadle (1907-1910), Divadle na Vinohradech (1910-1919), Vinohradské zpěvohře (1920-1925), Divadle Rokoko (1925-1927, 1929), smíchovské Aréně (1927-1928), Lidovém divadle Uranie (1928-1929) a Velké operetě (1929-1931). S Vladimírem Markem a Karlem Šmídem vedl Divadlo na Fidlovačce (1931-1932). Jevištní dráhu ukončil ve Velké operetě (1932-1937). Herecky a režijně se uplatnil i na dalších menších scénách (Varieté), v kabaretech a ve zpěvních síních. 9. dubna 1937 se po pětačtyřicetileté herecké kariéře s diváky rozloučil pohostinským vystoupením na scéně Divadla na Vinohradech jako Purkmistr Sadílek ve "Třetím zvonění". Poté Faltys odešel z aktivní herecké dráhy na odpočinek. V pražských zábavních podnicích dvacátých a třicátých let zaujímal čelnou pozici: patřil k oblíbeným komikům revuálních pořadů a – vedle K. Hašlera a M. Valentové – k jejich protagonistům. Jako režisér se podílel na českých premiérách zahraničních a domácích operetních novinek, které se staly repertoárovým hitem (Fall: Španělský slavíček; Stolz: Pepina; Piskáček: Slovácká princezka). Pořídil také překlad libreta Fallovy operety Španělský slavíček. Herecký profil Uplatňoval se především ve zpěvoherním repertoáru jako zdatný herec, zpěvák a starokomik. Pro časté komické role byl Karel Faltys předurčen již svou menší zavalitou postavou a svérázným hereckým a hlasovým projevem ("Dům u tří děvčátek", "Třetí zvonění" a nebo "Krásná Helena"), ač v mládí vytvářel i postavy milovnické. S konverzační jistotou a nenucenou hrou ztělesňoval bonvivány v tzv. společenských hrách. V náročnějších titulech se objevoval zřídka, v psychologicky obsažnějších rolích selhával. Hudební nadání jej brzy nasměrovalo ke zpěvohře, posléze hlavní oblasti jeho působení. Jako operetní režisér se podílel na českých premiérách zahraničních a domácích novinek, často repertoárových hitů. Ve 20. a 30. letech zaujímal čelnou pozici v pražských zábavních podnicích; vedle K. Hašlera a M. Valentové patřil k oblíbeným komikům revuálních pořadů. Filmová kariéra Jako vytížený herec, který prošel všechny pražské scény, nemohl ujít zájmu filmařů. Před filmové kamery se dostal ještě v pionýrských začátcích během angažmá na Vinohradech. V době němého filmu byl opilcem v Paloušově komedii Noční děs (1914), elegánem v dnes nedochovaném dramatu Záhadný případ (1919) Leo Martena, císařem Karlem IV. v nikdy nedokončeném dramatu Richarda F. Branalda Utrpením ke slávě (1919), Napoleonem Bonapartem ve vzpomínce ve filmu Cikáni (1921) Karla Antona, továrníkem v Binovcových Černých myslivcích / O veliké vášni (1921), penzistou v komedii Dejte se omladit (1922) Emanuela Kabáta a statkářem Sýkorou ve snímku Rudolfa Měšťáka Svéhlavička (1926). Do už zvukového filmu se několikrát dostal i ve 30. letech. Nejprve byl představitelem reklamního Filmu se Sašou Rašilovem a Karlem Faltysem (1931) a potom už přítelem Václavem Habrem v komedii Tisíc za jednu noc (1932) režiséra Jaroslava Sváry, zpěvákem v dalším krátkém reklamním filmu Naši herci co by pouliční zpěváčci (1935) Ludvíka Guby a především na jevišti zatčeným představitelem "Starého roku" 1900 ve Fričově komedii Jedenácté přikázání (1935). Ve druhé polovině 30. let se Faltys těsně před svým odchodem na odpočinek filmovým divákům ukázal jako návštěvník u ministra Bedřicha Peterky (Jaroslav Marvan) a jako šéfkuchař v dramatu Lidé na kře (1937) a v komedii Advokátka Věra (1937) Martina Friče. Na sklonku svobodné republiky se ještě stihl objevit jako ředitel hotelu ve Slavínského komedii Slečna Matinka (1938). Během okupace se už jako penzista na filmovém plátně neobjevil a do poválečné znárodněné kinematografie už zasáhnout nestihl. Další umělecké aktivity Uplatnil se rovněž v rozhlase a svým zpěvem i na gramofonových deskách (např. "To se nalejvá"). Své vzácné vzpomínky shrnul do memoárové knížky "Karel Faltys o jiných a o sobě" (1934). Také zajížděl na venkov s tzv. veselými večery, do nichž psal písňové texty. V dubnu 1937 se ve vinohradském divadle rozloučil s jevištní kariérou. Již 1938 znovu vystupoval (v žižkovské Akropoli v revui B. Diviše a R. Nížkovského My se nedáme). Po odchodu na odpočinek žil zřejmě skromně z nevelké penze, k níž si přilepšoval mléčným stánkem u zahrady Kinských na Smíchově.