59%
Tereza
- Drama
- Krimi
Jelena Lukešová, rozená Tučná (1. května 1930, Martin – 5. května 2012, Bratislava), byla významná slovenská divadelní, filmová, televizní a rozhlasová herečka. Manželka slovenského kameramana Františka Lukeše (1921-2003).
V roce 1953 absolvovala studium herectví na VŠMU v Bratislavě. V letech 1953–1954 byla členkou Státního divadla v Košicích a od roku 1954 působila v Rozhlasovém hereckém souboru Československého rozhlasu v Bratislavě. V počátcích své herecké kariéry vynikala především ve filmu, později se těžiště její práce přeneslo do rozhlasu. Patřila také k průkopníkům televizního dramatického vysílání.
Přestože se její profesní dráha přesunula do rozhlasu, veřejnosti se neztratila z očí. Zejména v padesátých a šedesátých letech ji filmoví režiséři obsazovali do hlavních ženských rolí. Byla Zuzou Cudračkou v Bahnově filmu Pole neorané (1953), Markou Kedrovou v jeho snímku Žena z vrchov (1955) a Lenou ve filmu Františka Kudláče Posledný návrat (1958). Ve filmu a v televizi ztvárňovala vesměs menší, dramaticky laděné postavy venkovských žen s tragickými osudy. Její filmografie zahrnuje také snímky Čisté ruky (1956, režie Andrej Lettrich), Tenkrát o vánocích (1958, režie Karel Kachyňa), Dáždnik svätého Petra (1958, režie Frigyes Bán), Na pochode sa vždy nespieva (1960, režie František Kudláč) a Tereza (1961).
Významným milníkem v její filmové kariéře byla účast ve snímku Dáždnik svätého Petra z roku 1958, který byl první slovenskou koprodukcí domácí a maďarské filmové tvorby. Do šedesátých let byly realizovány pouze dvě mezinárodní spolupráce – Dáždnik a Prerušená pieseň z roku 1960 (spolupráce se Sovětským svazem). Film vypráví příběh o bohatém čudákovi Pavlu Gregoričovi, který po své smrti překvapil rodinu tím, že celý svůj majetek zanechal nemanželskému synovi Jurajovi Vibrovi. Po letech se z Juraje stal advokát a pátrá po zbytku dědictví v cenných papírech. Pátrání ho zavede do obce Glogova, k sestře místního faráře, které podle legendy sv. Peter položil během bouřky deštník nad hlavu. Údajný sv. Peter byl totiž vetešník Munz, který koupil na dražbě po Gregoricsovi deštník. Vibra se zamiluje do krásné Veroniky a vidina bohatství se stane druhoradou záležitostí.
V pozdějších letech se těžiště její práce přeneslo do rozhlasu. Patřila k průkopnicím televizního dramatického vysílání. Dlouhé roky byla velmi oblíbenou herečkou večerních rozhlasových pohádek na dobrou noc. Její filmografie zahrnuje také filmy jako Dieťa a môj telocvik (1956), Sahin (1967) a Mediteránske rozprávky (1989). V roce 1960 se objevila také v českém filmu Našel jsem si kamaráda.
Jelena Lukešová zemřela 5. května 2012 v Bratislavě ve věku 82 let, pouhé čtyři dny po svých narozeninách. Zanechala za sebou významný umělecký odkaz, především v oblasti slovenské kinematografie padesátých a šedesátých let a v rozhlasové tvorbě, kde působila desítky let.
