68%
Tout va bien
- Drama
- Satira
Jean-Pierre Rassam (14. října 1941, Bejrút, Libanon – 28. ledna 1985, Paříž, Francie) byl francouzský filmový producent, který se stal jednou z nejvýraznějších postav francouzské kinematografie 70. let. Narodil se v Bejrútu v rodině syrského původu a po studiích na Sciences Po a neúspěšném pokusu o vstup do École nationale d'administration se plně věnoval filmové tvorbě.
Začátky kariéry a spolupráce s Claude Berrim
Jean-Pierre Rassam začínal svou kariéru po boku svého švagra, režiséra a budoucího producenta Claude Berriho. Společně přivezli z Prahy obsazené sovětskými tanky děti Miloše Formana a pokusili se ve Francii prosadit jeho film The Firemen's Ball. Financovali také první film Roberta Bentona Bad Company a první dvě díla scenáristy Gérarda Bracha. Když se Claude Berri přestal s Maurice Pialatem snášet, požádal Rassama, aby sám produkoval film We Won't Grow Old Together (1972). Tak se zrodil skutečný producent Jean-Pierre Rassam. Zlatá éra a kontroverzní filmy
Prostřednictvím Pialata se Jean-Pierre Rassam seznámil s hercem Jeanem Yannem, jehož první režijní filmy produkoval: Everybody He Is Nice, Everybody He Is Beautiful (1972), který byl odmítnut celou profesí pro svou antikapitalistickou násilnost, dále Moi y'en a vouloir des sous (1973) a Les Chinois à Paris (1974). Blízký Jean-Luc Godardovi, jehož grenoblský videoexperiment podporoval, Rassam produkoval film Tout va bien (1972), který režíroval společně s Jean-Pierre Gorinem a v plném gauchismu spojil Yves Montanda a Jane Fondu. Nejslavnějším a nejkontroverznějším projektem Jean-Pierre Rassama se stal film The Big Feast (1973) režiséra Marca Ferreriho. Když mu Marco Ferreri jednoho večera vyprávěl příběh o filmu, o kterém sní - čtyři postavy spáchají sebevraždu jedením, „Rassam le Rouge", jak se mu tehdy říkalo, se nadchl. Vznikl tak film The Big Feast, nový úspěch a nový skandál, který spojil Michela Piccoliho, Marcella Mastroianniho, Philippa Noireta a Uga Toggazziho. Další významné projekty a pád
Jean-Pierre Rassam následně spolupracoval s Coppolou, produkoval Bressona (Lancelot of the Lake, 1974), pomáhal Jeanu Eustachovi (The Mother and the Whore, 1973) a dokonce se pokusil vyvést televizi z jejích zajetých kolejí (Idi Amin Dada od Barbeta Schroedera, 1974). V polovině 70. let se Jean-Pierre Rassam se svým bývalým spolužákem Nicolasem Seydouxem, reklamním odborníkem Danielem Toscanem du Plantierem a finanční podporou Jeana Ribouda pokusil o odkup společnosti Gaumont. Nicolas Seydoux převzal vedení společnosti, ale bez Jean-Pierre Rassama, kterého akcionáři odmítli. Tehdy začal jeho úpadek. Film Don't Touch the White Woman! (1974), western Marca Ferreriho natočený v díře po Les Halles, se stal finančním propadákem. Rassam upadl do deprese a na několik let zmizel. Pomalu se k produkci vrátil v roce 1979 po boku svého švagra Claude Berriho a podílel se na dobrodružství filmu Tess Romana Polanského, přítele z počátků. Poté následoval film Le Bon Roi Dagobert (1984) Dina Risiho, francouzsko-italská koprodukce s Coluchem na scénář Gérarda Bracha. Jean-Pierre Rassam byl nalezen mrtvý ve věku 43 let ve svém apartmá v hotelu Plaza Athénée, příčinou smrti byla předávkování barbituráty v roce 1985.
Jean-Pierre Rassam začínal svou kariéru po boku svého švagra, režiséra a budoucího producenta Claude Berriho. Společně přivezli z Prahy obsazené sovětskými tanky děti Miloše Formana a pokusili se ve Francii prosadit jeho film The Firemen's Ball. Financovali také první film Roberta Bentona Bad Company a první dvě díla scenáristy Gérarda Bracha. Když se Claude Berri přestal s Maurice Pialatem snášet, požádal Rassama, aby sám produkoval film We Won't Grow Old Together (1972). Tak se zrodil skutečný producent Jean-Pierre Rassam. Zlatá éra a kontroverzní filmy
Prostřednictvím Pialata se Jean-Pierre Rassam seznámil s hercem Jeanem Yannem, jehož první režijní filmy produkoval: Everybody He Is Nice, Everybody He Is Beautiful (1972), který byl odmítnut celou profesí pro svou antikapitalistickou násilnost, dále Moi y'en a vouloir des sous (1973) a Les Chinois à Paris (1974). Blízký Jean-Luc Godardovi, jehož grenoblský videoexperiment podporoval, Rassam produkoval film Tout va bien (1972), který režíroval společně s Jean-Pierre Gorinem a v plném gauchismu spojil Yves Montanda a Jane Fondu. Nejslavnějším a nejkontroverznějším projektem Jean-Pierre Rassama se stal film The Big Feast (1973) režiséra Marca Ferreriho. Když mu Marco Ferreri jednoho večera vyprávěl příběh o filmu, o kterém sní - čtyři postavy spáchají sebevraždu jedením, „Rassam le Rouge", jak se mu tehdy říkalo, se nadchl. Vznikl tak film The Big Feast, nový úspěch a nový skandál, který spojil Michela Piccoliho, Marcella Mastroianniho, Philippa Noireta a Uga Toggazziho. Další významné projekty a pád
Jean-Pierre Rassam následně spolupracoval s Coppolou, produkoval Bressona (Lancelot of the Lake, 1974), pomáhal Jeanu Eustachovi (The Mother and the Whore, 1973) a dokonce se pokusil vyvést televizi z jejích zajetých kolejí (Idi Amin Dada od Barbeta Schroedera, 1974). V polovině 70. let se Jean-Pierre Rassam se svým bývalým spolužákem Nicolasem Seydouxem, reklamním odborníkem Danielem Toscanem du Plantierem a finanční podporou Jeana Ribouda pokusil o odkup společnosti Gaumont. Nicolas Seydoux převzal vedení společnosti, ale bez Jean-Pierre Rassama, kterého akcionáři odmítli. Tehdy začal jeho úpadek. Film Don't Touch the White Woman! (1974), western Marca Ferreriho natočený v díře po Les Halles, se stal finančním propadákem. Rassam upadl do deprese a na několik let zmizel. Pomalu se k produkci vrátil v roce 1979 po boku svého švagra Claude Berriho a podílel se na dobrodružství filmu Tess Romana Polanského, přítele z počátků. Poté následoval film Le Bon Roi Dagobert (1984) Dina Risiho, francouzsko-italská koprodukce s Coluchem na scénář Gérarda Bracha. Jean-Pierre Rassam byl nalezen mrtvý ve věku 43 let ve svém apartmá v hotelu Plaza Athénée, příčinou smrti byla předávkování barbituráty v roce 1985.
Jean-Pierre Rassam: Nejlepší filmy a seriály
Jean-Pierre Rassam: Filmy a pořady 16
Dodatečné informace
Úmrtí:
28. 1. 1985