Arsen Dedič

6.0

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Arsen Dedič
Arsen Dedić, narozen 28. července 1938 v Šibeniku v Chorvatsku, zemřel 17. srpna 2015 v Záhřebu, byl významný jugoslávský a chorvatský hudební skladatel, textař, básník, zpěvák a instrumentalista. Narodil se jako druhé dítě Veroniky "Jelky" (rozené Mišković) a Jovana Dediće. Jeho otec byl pravoslavný Srb, který pracoval jako zedník, dobrovolný hasič a amatérský hudebník. Matka byla Chorvatka, která po sňatku konvertovala k pravoslaví. Hudební vzdělání a začátky kariéry Dedić začal studovat hudbu v osmi letech, kdy se učil hrát na klavír a flétnu. V patnácti letech již hrál v divadelním orchestru a navštěvoval hudební školu. Po dokončení gymnázia se přestěhoval do Záhřebu, kde nejprve studoval práva, ale po třech letech přešel na Hudební akademii, kterou absolvoval v roce 1964. Během studií publikoval poezii v různých literárních časopisech a hrál v několika hudebních souborech, včetně jazzových a populárních skupin jako Melos, Zagrebački vokalni kvartet a Prima. Filmová a televizní tvorba Arsen Dedić se od počátku 70. let věnoval komponování hudby pro film a televizi. Jeho první významnou filmovou prací byla hudba k filmu Živa istina (1972) režiséra Tomislava Radiće. Dedićův přístup k filmové hudbě byl charakteristický svou jednoduchostí, přímočarostí a jasností, což korespondovalo s jeho stylem v šansonech a baladách. Mezi jeho nejvýznamnější filmové partitury patří hudba k filmům Vlak u snijegu (1976, režie Mate Relja), Donator (1989, režie Veljko Bulajić) a Pont Neuf (1997, režie Željko Senečić), za které získal prestižní ocenění Zlatna arena na filmovém festivalu v Pule. Vrcholná filmová díla Za nejúspěšnější filmovou partituru Arsena Dediće je považována hudba k filmu Glembajevi (1988) režiséra Antuna Vrdoljaka. V této práci dokázal hudebně vystihnout temný svět intrik šlechtické rodiny Glembaj, přičemž jeho přístup byl zároveň jednoduchý i bohatý, intelektuálně propracovaný a vzdálený komerčnímu pojetí. Podobně působivou hudbu složil i pro film Donator (1989). Jeho posledním významným filmovým dílem byla hudba k filmu Belle epoque ili posljednji valcer u Sarajevu (Poslední valčík v Sarajevu, 1990) režiséra Nikoly Stojanoviće, za kterou získal ocenění na filmovém festivalu Cinema City v Novém Sadu. Televizní tvorba Dedić komponoval hudbu také pro řadu televizních seriálů a dramat, včetně U Registraturi, Bombaški proces, Vrijeme za bajku, Prosjaci i sinovi a Punom parom. Jeho hudba pro televizní produkce se vyznačovala stejnou kvalitou a pečlivostí jako jeho filmové partitury. V roce 1989 vydal album Muzika Za Film I TV, které obsahovalo výběr jeho skladeb pro film a televizi z let 1973-1989. Herecká kariéra ve filmu Kromě komponování hudby se Dedić příležitostně objevoval i jako herec. V roce 1968 hrál ve filmu Višnja na Tašmajdanu, kde ztvárnil filmovou hvězdu. Účinkoval také v několika dalších filmech, včetně Štićenik (1966), Pusti snovi (1968) a Kad golubovi polete (1968). Hudební a básnická tvorba Vedle filmové a televizní hudby byl Arsen Dedić známý především jako autor a interpret vlastních šansonů, které kombinovaly prvky dalmatského folklóru s francouzským šansonovým stylem. Jeho nejznámější písně zahrnují Moderato cantabile, Kuća pored mora a Vraćam se. Jako básník vydal více než 20 sbírek poezie, přičemž jeho první kniha Brod u boci (1971) se prodala v nákladu přes 60 000 výtisků. Ocenění a odkaz Za svou hudební a filmovou tvorbu získal Dedić řadu ocenění, včetně několika cen Porin (chorvatská obdoba Grammy), Prix Jacques Brel (1979), Premio Tenco v San Remu (1982) a Premio Citta' Recanati (2000). V roce 1999 obdržel cenu Porin za celoživotní dílo. Jeho přínos chorvatské filmové hudbě je považován za mimořádný, zejména pro jeho schopnost propojit orchestrální kompozice s komorními sestavami a moderními prvky, aniž by jeho partitury ztrácely na inspirativnosti a tematické hloubce. Arsen Dedić byl ženatý s chorvatskou zpěvačkou Gabi Novak, s níž měl syna Matiju, který se stal uznávaným jazzovým pianistou. Z prvního manželství s Vesnou Suligoj měl dceru Sandru. Zemřel 17. srpna 2015 v Záhřebu ve věku 77 let.


Arsen Dedič: Filmy a pořady 89


Dodatečné informace

Narození:
28. 7. 1938
Úmrtí:
17. 8. 2015

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.