Táňa Hodanová

Táňa Hodanová (22. srpna 1892 Strakonice – 4. června 1982 Ostrava) byla česká herečka a divadelní režisérka. Narodila se jako Františka Hladká v rodině učitele Františka Hladkého a Anny Hladké-Sladkovské. V roce 1935 si oficiálně změnila příjmení na Hodanová. Vzdělání a počátky kariéry Vystudovala učitelský ústav v Plzni a krátce pracovala jako učitelka. Již během studií se však začala soukromě připravovat na hereckou dráhu pod vedením plzeňských herců Jaroslava Puldy a Otýlie Beníškové, která v ní probudila celoživotní lásku k poezii a mluvenému slovu. Své první herecké zkušenosti získala v ochotnickém divadle ve studentské skupině Intimní družina Mládí. V letech 1916-1920 vystupovala u několika divadelních společností, včetně společnosti Anny Konětopské-Havlíčkové. Divadelní kariéra Táňa Hodanová patří k nejvýznamnějším osobnostem ostravského divadla, kde působila více než půl století. Do činohry Národního divadla moravskoslezského nastoupila 1. srpna 1920 a svou kariéru zde ukončila až 27. května 1975, což představuje téměř 55 let na ostravských jevištích. Během své dlouhé divadelní kariéry ztvárnila přes 400 činoherních rolí. Její vyzrálé herectví vyniklo zejména v podání dramaticky vypjatých postav žen s tragickým osudem. K jejím významným rolím patřily titulní postavy v inscenacích jako Svatá Johanka, Maryša, Médeia, Vassa Železnovová, Matka (K. Čapek) či Dům doni Bernardy. Ve druhé polovině dvacátých let hostovala v pražském a brněnském Národním divadle. V roce 1928 absolvovala studijní pobyt v divadle Maxe Reinhardta v Berlíně a navštěvovala přednášky na tamní Sternově konzervatoři. Tyto zkušenosti přispěly k tomu, že se stala přední herečkou Studia Národního divadla moravskoslezského založeného v roce 1929, které kladlo důraz na tvořivou práci a uplatňovalo metody avantgardního divadla. Filmová kariéra Na rozdíl od své bohaté divadelní kariéry se Táňa Hodanová ve filmu objevila jen příležitostně. Její filmografie zahrnuje pouze dva známé snímky. V roce 1951 účinkovala v budovatelské komedii Štika v rybníce režiséra Vladimíra Čecha, kde se objevila po boku herců jako Jaroslav Vojta, Ludmila Vendlová, Josef Pehr, Eman Fiala a Josef Kemr. Film vypráví příběh o dívce, která se nebojí prosadit nové metody zvyšující produktivitu práce ve stavebnictví. Druhým filmem, ve kterém se Táňa Hodanová objevila, byl televizní snímek Falkenstejn z roku 1969 v režii Radima Kovala. Tento film byl natočen podle dramatu Jaroslava Hilberta a pojednává o příběhu z pozdně přemyslovských Čech, o lásce české královny Kunhuty a Vítkovce Záviše a také o boji o moc nad zpustošenými Čechami. Další umělecké aktivity Vedle herectví se Táňa Hodanová věnovala také režii, a to zejména v letech 1939-1949. V Národním divadle moravskoslezském a v Divadle mladých (dnes Divadlo Petra Bezruče) režírovala hry českých i zahraničních autorů, například Devátou louku od Růženy Jesenské nebo Sněhovou královnu H. Ch. Andersena. Celoživotně se věnovala poezii a uměleckému přednesu. Od roku 1929 pravidelně spolupracovala s ostravským rozhlasem jako herečka, režisérka a recitátorka. Za svou uměleckou činnost obdržela v roce 1946 Cenu města Ostravy a v roce 1954 titul zasloužilá umělkyně. Táňa Hodanová žila pouze pro divadlo, osobní a pracovní vztahy oddělovala, a tak jen úzkému okruhu přátel dovolila nahlédnout do svého soukromí. Zemřela 4. června 1982 v Ostravě ve věku 89 let, zanechávajíc za sebou výraznou stopu v historii českého divadla.