Miroslav Polach

Miroslav Polach, narozen v roce 1921, byl český divadelní herec, který významnou část své kariéry spojil s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. Patřil ke generaci herců, kteří formovali poválečnou divadelní scénu v regionu severní Moravy a Slezska. V Národním divadle moravskoslezském ztvárnil řadu významných rolí, které demonstrovaly jeho všestranný herecký talent. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní role patřila postava Teodora, hraběnčina sekretáře, v inscenaci Pes na seně, kde hrál po boku herečky Dagmar (Dáši) Veselé v roli hraběnky Diany de Belflor. Tato inscenace patřila k důležitým titulům repertoáru ostravského divadla v poválečném období. V Shakespearově komedii Veselé paničky windsorské ztvárnil roli Fentona, mladého šlechtice, kde jeho hereckým partnerem byl Antonín Brož v roli Hospodského od Podvazku a Milena Langrová jako Anička. V historickém dramatu Boleslav I. se představil v roli Becha Radslava, kde jeho kolegy byli renomovaní herci Jiří Adamíra v titulní roli Boleslava a Otto Šimánek jako Břichslav. V inscenaci Romeo a Julie ztvárnil roli Parise, mladého šlechtice a příbuzného vévodova, což potvrzovalo jeho schopnost interpretovat klasický shakespearovský repertoár. V 50. letech se objevil v dobově příznačné inscenaci Horká kaše, kde hrál roli Mirka Vacína, nováčka v dílně, po boku Jany Kaláškové v roli Hanky, vedoucí brigády. Tato inscenace, uvedená v roce 1952, odrážela tehdejší společenské a politické požadavky na divadelní tvorbu. Miroslav Polach prokázal svou všestrannost i v dalších inscenacích jako Zimní pohádka, kde ztvárnil roli Druhého šlechtice, nebo v dramatu Hluboké kořeny, kde se představil jako Roy Maxwell, Langdonův příbuzný a právník. V inscenaci Vojnarka hrál roli Martina, pohůnka u Vojnarů, a v dramatu Obrněný vlak 14-69 ztvárnil postavu Učitele. Jeho herecký rejstřík zahrnoval role mladých milovníků i charakterní postavy, což svědčilo o jeho schopnosti přizpůsobit se různým hereckým požadavkům. Přestože byl primárně divadelním hercem, jeho výkony významně přispěly k umělecké úrovni Národního divadla moravskoslezského v období, kdy tato scéna formovala svou poválečnou identitu a budovala si pozici významné regionální kulturní instituce.