Rudolf Adler

Rudolf Adler, narozený 25. května 1941 v Brně, byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Patřil mezi významné osobnosti české dokumentární tvorby a filmové pedagogiky.

Vzdělání a počátky kariéry

V letech 1960–1967 studoval na FAMU katedru filmové a televizní režie. Již během studií na FAMU se projevil jeho talent, když jeho studentské filmy zaznamenaly úspěch. Mezi jeho významné studentské snímky patřil Jaký bude den, který popisoval život v dětském domově v Klánovicích. Výjimečným úspěchem bylo, když jeho film Hugo Haas, vyprávějící o návštěvě tohoto herce mezi studenty, vysílala Československá televize, což v té době nebylo běžnou praxí. Přímo v pražském studiu ČST natočil svou ročníkovou práci z televizní režie – aktovku Salto podle povídky Veroniky Juráčkové, v níž se v hlavní roli objevil Ladislav Pešek.
Během studií napsal pro skladatele Zdeňka Pololáníka baletní libreto Mechanismus, které bylo uvedeno v divadle F. X. Šaldy v Liberci v roce 1964. Jeho režijním debutem byl film Jezero, k němuž napsal i scénář.

Profesní dráha

Vojenskou prezenční službu absolvoval ve studiu ČAF, kde kromě magazínů a vojensky zaměřených reportáží (Za vojáčka mňa vzali nebo Kapitáni) točil i filmy o historii (Pět dopisů Karla Hiršla) a vytvořil esej Ztišení. Po politických prověrkách byl propuštěn a ve svobodném povolání spolupracoval s Filmovým studiem Barrandov, Krátkým filmem a Československou televizí.
V tomto období natočil hraný film Střepy pro Evu, televizní film Hrom do kapelníka a desítky dokumentárních filmů. Na konci 80. let se zabýval natáčením výukových a didaktických filmů. V době, kdy komunistický režim v Československu usiloval o kontrolu umění, Adler společně s kolegy Ivanem Balaďou a Vladimírem Drhou posouval hranice možného – některé jejich filmy bylo možné kvalifikovat jako avantgardní nebo autorské filmy.

Dokumentární tvorba

Rudolf Adler natočil více než sto filmových a televizních dokumentů, převážně se sociální, etnografickou a portrétní tematikou. Pro své dokumentární portréty vybíral lidi posedlé svým povoláním – automobilové závodníky, fotografy, heraldisty, výtvarníky či herce, ale věnoval se také filmům o umění a řemeslech.
Mezi jeho významné dokumentární filmy patřily Ztišení, Za vojáčka mňa vzali, Pět dopisů Karla Hiršla, Majstr, Podšable ve Strání, Na kus řeči v šalandě, Proč ne – Eliška Junková, Poutník – Josef Koudelka, Na palubě Andromedy, Chevsurové – Tichá genocida, Život mezi erby, Můj Parthenon jsou Holešovice, Krejča Svoboda Faust – Aneb, vás dvou se ptám, Zpěváci zpěvci, Rok na Zelném trhu, Evropané – Josef Svoboda, Masky, šašci, démoni, Mariánek, Znojmo dvojmo, Hastrman Habrman a Helga W – Maluj dokud vidíš.
Jeho hraný film Střepy pro Evu (1978) byl dokumentaristicky pojednaný příběh o začínajícím dokumentaristovi, který chystal film o dějinách sklářství. Snímek zaujal smyslem pro zachycení všední reality. Televizní film Hrom do kapelníka (1983) byl komedií z muzikantského prostředí s Ondřejem Havelkou v hlavní roli.

Pedagogická činnost

Od konce 80. let Adler vyučoval dokumentární tvorbu na FAMU. Nejprve působil v letech 1986–1989 externě, od roku 1989 jako kmenový pedagog. V letech 1990–1994 byl vedoucím katedry dokumentární tvorby. V roce 1998 získal titul docenta a v roce 2002 byl jmenován profesorem. Externě učil i na Katedře teorie dramatického umění Univerzity Palackého v Olomouci, Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze.
Byl autorem odborné publikace Cesta k filmovému dokumentu, která vyšla v několika vydáních jako skripta FAMU. Jako dlouholetý pedagog a expert v oblasti filmové výchovy se věnoval také teoretickým studiím o dokumentárním filmu.

Ocenění a význam

Za své dokumenty, hrané filmy i rozhlasové pořady byl Rudolf Adler mnohokrát oceněn na domácích i zahraničních festivalech. Mezi jeho významná ocenění patřila: Nejlepší film studia ČAF roku 1967 za snímek Za vojáčka mňa vzali, cena ČST k Roku české hudby 1974 za Českou píseň, ocenění na festivalu AFO 1975 za film Majstr, cena Ekofilm Ostrava 1976 za Řeka a město, Hlavní cena na Festivalu humoru a satiry Gabrovo v Bulharsku za film Hrom do kapelníka, AFO 1989 za Toulavá loďka mých snů a AFO 1990 za Hry s hlínou.
Ve svých dokumentárních filmech se Adler zamýšlel nad filmovou teorií, historií a estetikou. Mezi jeho časté spolupracovníky patřili kameramani J. Myslík, M. Jícha (dříve I. Vojnár), J. Malíř a P. Prima.