Soňa Danielová

Soňa Danielová (11. prosince 1929, Praha – 31. července 1959, Praha) byla česká herečka, která i přes svůj krátký život zanechala výraznou stopu v české kinematografii a divadle. Počátky kariéry a vzdělání Narodila se jako Soňa Schulzová v Praze. Svou hereckou dráhu začínala jako elévka v pražské Alhambře. Vystudovala Státní konzervatoř v Praze a v roce 1954 absolvovala také sovětskou vysokou divadelní školu GITIS (Státní divadelní institut A. V. Lunačarského) v Moskvě. Již během studií vystupovala na prknech Národního divadla v Praze, což svědčilo o jejím mimořádném talentu. Filmová kariéra Ještě jako studentka debutovala pod jménem Soňa Schulzová ve významném dramatickém snímku Alfréda Radoka Daleká cesta (1948), kde ztvárnila výraznou postavu mladičké židovské vězeňkyně Ellen. V závěrečné, nejpůsobivější scéně filmu jako první oznamuje všem vězňům terezínského ghetta radostnou zprávu o osvobození stylizovaným mlácením do pověšeného starého klavíru. Přestože film byl komunistickými činiteli odmítnut a promítal se pouze v okrajových kinech, Danielová v něm prokázala svůj herecký talent. K další filmové práci se dostala až v 50. letech po dokončení studií. Nejprve se představila v krátkometrážním snímku Studia FAMU a studenta Václava Gajera Dny a noci (1954) jako ošetřovatelka Aňa Klimenková. Následovala titulní ženská role Vlasty ve středometrážním příběhu Přítel lhář (1957), kde hrála manželku postavy ztvárněné Miroslavem Zounarem. Téhož roku se objevila ve svém druhém celovečerním filmu, dramatu Snadný život (1957) režiséra Miloše Makovce, kde ztvárnila hlavní roli Dáši Landové, dcery úředníka z ministerstva zahraničí Dr. Landy (Felix le Breux). Ačkoliv hrála pouze ve čtyřech filmech, vždy šlo o významné role. Divadelní kariéra a osobní život První profesionální angažmá získala Soňa Danielová v letech 1954–1955 v Divadle na Vinohradech (tehdy Divadlo československé armády Praha). Poté působila v pražském Divadle S. K. Neumanna v Libni (1955–1959), kde její slibnou kariéru po čtyřletém působení bohužel přerušilo náhlé úmrtí. Kromě divadla a filmu účinkovala také v televizi a rozhlase. Vedle herecké činnosti se věnovala i překladatelské práci – přeložila básnické podobenství v šesti obrazech „Člověk ze starých novin (Zapomenutý)" (1959). Byla manželkou významného scenáristy, dramaturga a pedagoga Františka Daniela (1926–1996), který později působil jako děkan FAMU, ředitel Amerického filmového institutu a učitel mnoha významných filmařů včetně Davida Lynche. Herecký profil Soňa Danielová byla charakterizována především svým výrazným zjevem. Vynikala zvláštní exotickou tváří, uhrančivýma očima, melancholickým pohledem, dlouhými hustými černými vlasy a atraktivní postavou. Její předčasná smrt ve věku pouhých nedožitých třiceti let znamenala velkou ztrátu pro české divadlo, film a kulturu. I přes krátkou kariéru stihla zanechat pro diváky čtyři filmové role a více než deset divadelních postav.