Marie Štrosová-Steinerová

Marie Štrosová-Steinerová, 10. ledna 1923, Mladá Boleslav – 14. ledna 2019, Brno, česká operní pěvkyně, filmová a divadelní herečka, pedagožka. Původ a vzdělání Marie Štrosová-Steinerová se narodila jako Marie Minářová, nemanželská dcera operní pěvkyně Marie Minářové-Štrosové a advokáta Františka Steina. V roce 1926 se její matka provdala za herce Vladimíra Štrose, který malou Marii přijal za vlastní. Vyrůstala postupně v Českých Budějovicích, Olomouci, Ostravě, Brně a nakonec v Praze. Po maturitě na pražském gymnáziu ve Slezské ulici v roce 1941 studovala zpěv na pražské Státní konzervatoři, kterou absolvovala v roce 1948. Na začátku své umělecké kariéry se rozhodovala mezi operou a činohrou. Filmová kariéra Filmovou dráhu zahájila statováním ve filmových ateliérech – sama vzpomínala na roli přítelkyně Slávky Felixové (Lída Chválová) v komedii Tetička (1941; režie Martin Frič) a na epizodku v německém filmu Karel III. a Anna I. (1942, Wir machen Musik; režie Helmut Käutner). Úspěšně absolvovala kamerové zkoušky a po boku Vlasty Buriana sehrála hlavní dívčí úlohu Anči, dcery převozníka a zachránce Františka Ryby v komedii Ryba na suchu (1942; režie Vladimír Slavínský). Tato role byla její jedinou velkou a plnohodnotnou filmovou úlohou. I když jí bylo pouhých devatenáct let, vytvořila po boku Vlasty Buriana docela přirozený a civilní výkon. Pod režijním vedením Vladimíra Slavínského ztvárnila Anči Rybovou, jejímž otcem je zachránce a převozník František Ryba (hrál ho Vlasta Burian), s nímž nejen zachraňuje nebohé tonoucí a pomáhá mu v živnosti, ale musí s ním bojovat o svoji lásku, Ing. Františka Pánka, který chce sebrat otci Rybovi milovanou řeku a řemeslo. V době protektorátu byla v sezóně 1942–1943 angažována v Divadle Vlasty Buriana. Na udání ji vyslýchalo gestapo a do konce války nesměla veřejně vystupovat. Její pěvecké schopnosti ji ještě jednou přivedly před filmovou kameru. V tragikomedii Farářův konec (1968; režie Evald Schorm) vytvořila Oktaviána v opeře Růžový kavalír, již v televizi sleduje znuděná babička (Josefa Pechlátová). Operní kariéra Po hostování v Ostravě (1943) se definitivně věnovala operní dráze jako zpěvačka pražské Opery 5. května (1945–1946), Zemského divadla v Ostravě (1945–1948) a posléze dlouhá léta až do odchodu na penzi brněnského Státního divadla (1948–1981). Současně během let 1952–1977 pravidelně (čtyřicetkrát) hostovala v Národním divadle v Praze. Záhy se jako sopranistka vypracovala na přední sólistku opery i koncertní pěvkyni (především v operách Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka). V roce 1948 se stal šéfem brněnské opery Zdeněk Chalabala a spolu s ním přichází do Státního divadla v Brně i Marie Steinerová, kde její první role byla Marta v opeře Freje pána z Heslova od Osvalda Chlubny. Zpívala mladodramatický obor, ale její doménou byly vysokodramatické role, v nichž uplatňovala průraznost svého hlasu i svůj temperament a herectví, například v rolích Milady z Dalibora, Libuše, Cizí kněžny u Rusalky, Mařenka z Prodané nevěstě a ze světového repertoáru to byla Líza v Pikové dámě, Tosca a především Elektra. V rámci janáčkovského festivalu v Brně měla 25. října 1958 světovou premiéru Osud, kde vytvořila roli šílené matky Míliny. Vystupovala v operách Dalibor, Její pastorkyňa, Šárka, Rusalka, Prodaná nevěsta, Věc Makropulos, Tosca, Aida, Libuše a to je jen malý seznam her, které odzpívala. Marie Štrosová-Steinerová plně využívala svůj průrazný hlas, vrozený temperament, herectví založené na psychologické hloubce a mimickém umění. Pedagogická činnost a ocenění Marie Steinerová od roku 1962 učila zpěv na brněnské Státní konzervatoři a později i na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, a to nejen adepty opery, ale také činohry a muzikálu. Do vysokého věku působila též jako hlasová poradkyně. V roce 1954 získala první místo (spolu s Miladou Šubrtovou a dvěma zahraničními sopranistkami) v pěvecké soutěži o Cenu Emy Destinové v Praze. Obdržela také Cenu Senior Prix (2004) a Cenu DIVA (2008) a v roce 2004 získala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii opera. Byla poslední žijící herečkou Divadla Vlasty Buriana a jednou z posledních pamětnic české kinematografie před rokem 1945.