Otto Rádl

Otto Rádl (14. dubna 1902 Žižkov – 28. dubna 1965 New York) byl český advokát, filmový kritik, spisovatel, novinář, autor scénářů, divadelních her a písňových textů, překladatel z francouzštiny a němčiny. Narodil se na pražském Žižkově v rodině revidenta c. k. státních drah Bedřicha Radla a jeho manželky Anny, rozené Endrsové. Vzdělání a počátky kariéry V letech 1922–1925 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, kde získal základy pro svou budoucí uměleckou dráhu. Ve dvacátých letech 20. století vystudoval také právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Se svými spolužáky z konzervatoře vystupoval v holešovické Legii malých. Jeho divadelní začátky jsou spojeny s Osvobozeným divadlem, kde v roce 1925 účinkoval ve hře Františka Langera Periferie v roli Mladého muže. Jednalo se o první vystoupení části souboru pod jménem Osvobozené divadlo, které se uskutečnilo 17. října 1925 v Teplicích-Šanově. Otto Rádl pro toto představení provedl také výpravu. Filmová kariéra Ve filmovém průmyslu se Otto Rádl uplatnil v několika rolích – jako herec, scenárista a autor písňových textů. Jeho herecká kariéra zahrnovala role ve filmech Kariéra Pavla Čamrdy (1931), kde ztvárnil slepého zpěváka, a Zlaté ptáče (1932), kde se objevil v roli hosta. Jako scenárista se podílel na filmu V tom domečku pod Emauzy (1934), romantickém příběhu odehrávajícím se v pražské hospůdce. Napsal také námět k filmu Růžové kombiné (1932), bulvární frašce o profesorovi, který po návratu z Paříže nalezl ve svém zavazadle dámské prádlo s monogramem. Významná byla i jeho práce textaře – napsal slova k tangu pro film Erotikon (1929) režiséra Gustava Machatého a texty písní pro filmy Růžové kombiné a Zlaté ptáče (1932), včetně písně Kdybych se nenarodil, kterou zhudebnil a nazpíval Emil František Burian. Novinářská a kritická činnost Otto Rádl patřil k významným filmovým kritikům své doby. V letech 1925–1926 redigoval divadelní revue Komedia a v letech 1930–1931 filmovou revue Studio. Mezi lety 1930–1934 působil jako filmový referent deníku České slovo, kde publikoval své kritické texty o kinematografii. Od roku 1934 byl spoluredaktorem prestižního časopisu Přítomnost, který vedl Ferdinand Peroutka. Pracoval také jako dramaturg a tiskový šéf společnosti Paramount Pictures, což mu poskytlo cenné zkušenosti z filmového průmyslu. Překladatelská činnost a emigrace Kromě vlastní tvorby se Otto Rádl věnoval i překladům významných literárních děl z francouzštiny a němčiny. Mezi jeho překlady patří Salambo Gustava Flauberta (1930), Vůdcové Evropy Emila Ludwiga (1934, 1935) a Plukovník Bramble mlčí André Mauroise (1947). V roce 1935 redigoval První československý sborník pro film a divadlo. Koncem třicátých let 20. století (od roku 1937) působil jako dopisovatel Lidových novin v Londýně a později emigroval do Spojených států amerických, kde 28. dubna 1965 v New Yorku zemřel. Jeho manželka byla o tři roky mladší Lucie Rádlová, původem Ruska.