Blanka Vítková

Blanka Vítková, 14. listopadu 1948, Praha – 24. dubna 2014, Praha, byla významná česká operní pěvkyně, mezzosopranistka. Blanka Vítková se narodila 14. listopadu 1948 v Praze. Svou profesionální dráhu zahájila po studiu na pěveckém oddělení pražské konzervatoře, kde byla žákyní profesorky Miloslavy Fidlerové. Studium úspěšně zakončila absolutoriem v roce 1972. Její první profesionální angažmá bylo v Hudebním divadle v Karlíně, kde vystupovala již během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři v roce 1971. Její mimořádný talent se projevil jak v pěveckém, tak hereckém ztvárnění přidělených rolí, což se stalo odrazovým můstkem pro její přechod na naši první operní scénu – operu Národního divadla v Praze, kde působila od roku 1972. Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila v letech 1973–1992 a v letech 1992–1994 jako sólistka Státní opery Praha. Operní kariéra Ještě jako studentka dostala Blanka Vítková významnou koncertní příležitost účinkovat v Requiem Ivana Jirků, které bylo provedeno na XXVIII. mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1973. Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila v letech 1973–1992 a v letech 1992–1994 jako sólistka Státní opery Praha. Během své kariéry ztvárnila řadu významných mezzosopránových rolí v operním repertoáru. K jejím nejvýznamnějším jevištním kreacím patřila role v Mozartově Figarově svatbě, kterou zaznamenala i Československá televize Praha v roce 1989. Záznam v režii T. Šimerdy měl stopáž 170 minut a divadelní režii zajistil Václav Věžník. Televizní a rozhlasová tvorba Blanka Vítková se významně uplatnila i v televizních a rozhlasových nahrávkách. V roce 1972 účinkovala v záznamu představení Cikánský baron Johanna Strausse mladšího z Hudebního divadla v Karlíně, který režíroval Milan Macků. Mezi její další televizní role patří účinkování v operách Viola Bedřicha Smetany a Perníková chaloupka Engelberta Humperdincka (1991). V roce 1990 ztvárnila roli Říhové v Dvořákově opeře Tvrdé palice pro Československou televizi Praha. V roce 1987 se představila jako krčmářka ve Zbojnické baladě Václava Kašlíka. V roce 1981 účinkovala v televizním záznamu Hudba na hradě Zvíkov, který režíroval Milan Mackovič. V tomto 39minutovém záznamu vystupovala po boku dalších významných operních pěvců jako byli Marta Boháčová, Dalibor Jedlička a Miroslav Švejda. Nahrávky a umělecký odkaz Kromě televizních záznamů se Blanka Vítková věnovala i rozhlasové tvorbě. Pro Československý rozhlas nahrála roli v opeře Anna Karenina Emila Hlobila a účinkovala v díle Sen noci svatojánské Ivana Jirka. Pro hudební vydavatelství Supraphon nahrála v roce 1973 Rekviem Ivana Jirka a pro vydavatelství Panton a Československý rozhlas Pohádku Ilji Hurníka. Během své kariéry spolupracovala s předními českými dirigenty a režiséry, čímž přispěla k vysoké úrovni českého operního umění v druhé polovině 20. století. Blanka Vítková zemřela 24. dubna 2014 v Praze ve věku 65 let. Svým kultivovaným mezzosopránem a výrazným hereckým projevem se zapsala do historie české operní scény jako jedna z významných interpretek svého oboru. Její umělecký odkaz zůstává zachován především v televizních a rozhlasových nahrávkách, které dokumentují její mimořádný talent a profesionalitu.