Elvíra Němečková

Elvíra Němečková, narozená 18. října 1925 ve Vratislavi (tehdejší Německo, dnes Wroclaw v Polsku), zemřela 7. srpna 1991 v Praze, byla česká herečka a tanečnice. Původním jménem Elvíra Liebetanzová se narodila v polské Vratislavi, kde také absolvovala baletní školu místního divadla. Taneční kariéra Elvíra Němečková, rozená Liebetanzová, po absolvování baletní školy divadla ve Vratislavi působila v Národním divadle v Praze, kde tančila především menší role. Její taneční kariéra, ačkoliv nebyla hvězdná, položila základy pro její pozdější umělecké působení. Byla manželkou Jiřího Němečka, matkou Jiřího Němečka ml. a babičkou Elvíry Němečkové ml. Zemřela 7. srpna 1991 v Praze. Filmová kariéra Elvíra Němečková se ve své herecké kariéře zaměřila především na menší role v československých filmech a televizních pohádkách. Byla známá především díky filmům Rusalka (1963), Osudné dveře (1991) a Jak Jaromil ke štěstí přišel (1982). Její filmografie však zahrnuje i další díla. V roce 1963 se objevila ve filmové adaptaci Dvořákovy opery Rusalka, která byla natočena v technicoloru a představovala významnou filmovou verzi této slavné opery. V tomto díle účinkovala po boku herců jako Jana Andrsová, Milada Šubrtová, Vladimír Ráž, Zdeněk Švehla, Jiřina Šejbalová a dalších. V televizním filmu Jak Jaromil ke štěstí přišel (1982) se objevila v příběhu o uhlířově synovi Jaromilovi (A. Navrátil), který miluje květiny a zvířata, ale jeho otec (J. Zahajský) chce, aby se přiučil jeho práci – uhlířině. V zemi panuje lehkomyslný král (S. Beneš), který nařídí vykácet lesy a postavit letohrádky k zábavě. Když je krajina zničena, jeho dcera onemocní a je to právě Jaromil, který jí i ostatním lidem musí pomoci. V roce 1986 se objevila v televizní pohádce O Popelákovi, která byla natočena podle předlohy Josefa Lady. Tento Ladův text se stal podkladem pro televizní zpracování, které se i ve výtvarné podobě inspirovalo mistrovými obrázky. Pohádku s původními písničkami natočila režisérka Vlasta Janečková s Karlem Greifem v titulní roli, Milenou Dvorskou coby macechou a Jiřím Zahajským jako otcem. V televizním filmu Zlatý náhrdelník (1980) se objevila v pohádce, která používá oblíbené motivy - zlé bratránky-loupežníky, kouzelný dar, rozmarnou princeznu a udatného nápadníka. Na příběhu prince Petra z Království Fantazie, který přináší své nevěstě kouzelný dar - zlatý náhrdelník - se ukáže, že honba za zlatem může užírat lidské srdce. To je pak stále tvrdší a tvrdší, jak se děje princezně Janě. V hlavních rolích se představili Marcel Vašinka jako Petr, Naďa Konvalinková jako Princezná, Josef Větrovec, Miroslav Středa jako Princ Robert a Boris Rösner jako Princ Hubert. Elvíra Němečková se objevila v jedné z vedlejších rolí. Jedním z jejích posledních filmů byly Osudné dveře (1991), snímek natočený podle povídky R. L. Stevensona, kterou scenárista O. Vogeltanz přenesl do českých zemí doby rudolfínské. Režisérka V. Janečková do hlavních rolí obsadila M. Dlouhého a P. Štěpánka. Příběh vypráví o mladém vojákovi Markovi Měsíčkovi, který si na ulici splete neznámou dívku se svou známou Lucií, služkou, kterou hledá ve městě. Ve stejném roce se objevila také v pohádce Princezna za dukát (1991), která vypráví o princezně, jež si tak dlouho vybírala ženicha, až králi došla trpělivost. Ten vyhodil z okna dukát a rozhodl, že se princezna musí provdat za toho, kdo dukát najde. O tom, jak se jí vedlo po boku chudého manžela, vypráví tato pohádka Vlasty Janečkové, v níž hlavní role vytvořili Lucie Zedníčková, Jan Šťastný a Mahulena Bočanová. Elvíra Němečková zemřela ve věku 65 let, krátce po dokončení svých posledních filmů. Její herecká kariéra, ačkoliv nebyla hvězdná, přispěla k bohatství české kinematografie, zejména v oblasti pohádkové tvorby a televizních filmů.