Jaroslav Kašpar

Jaroslav Kašpar (1918, Plzeň – datum úmrtí neuvedeno), český divadelní a filmový herec. Narodil se v Plzni krátce před vznikem Československé republiky. Jeho herecká dráha začala počátkem čtyřicátých let, kdy ho touha po divadle přivedla do kočovných divadelních společností. Jako elév absolvoval své herecké začátky v souborech slavných jmen, mezi něž patřila Burdova nebo Secova divadelní společnost. Divadelní kariéra Po osvobození získal Kašpar angažmá ve Velkém divadle v Plzni (dnešní Divadlo J. K. Tyla), kde působil v letech 1945-1947. V roce 1947 přišel do Prahy a jednu sezónu strávil v Divadle města Žižkova (1947-1948), poté hrál v Divadle S. K. Neumanna (1948-1950). Další herecké zkušenosti sbíral a předával na oblastních scénách. V letech 1950-1954 působil v Městském divadle Benešov, které bylo tehdy zcela nové a na jeho jevišti začínala i řada jiných později slavných herců. Následně krátce působil v Horáckém divadle v Jihlavě (1954-1955), další dva roky hrál v Kolíně (1955-1957) a poté osm let v Městském oblastním divadle v Kladně (1957-1965). Na rozdíl od pozdějšího působení dostal Kašpar na oblastních scénách i velké herecké příležitosti a například v Jihlavě hrál ve slavné Nezvalově hře Manon Lescaut. V roce 1965 přišel Kašpar do Prahy a dva roky účinkoval v souboru Maringotka, souběžně začal pohostinsky hrát na jevišti Divadla Na zábradlí (1967-1968). V letech 1969-1980 byl Jaroslav Kašpar angažován v pražském Národním divadle, zprvu jako člen činoherního souboru, od roku 1974 ve funkci inspicienta. Na naší první scéně účinkoval v řadě her moderního i klasického repertoáru, nikdy ale nepřekročil rámec vedlejších rolí. Z řady klasických kusů, v nichž se objevil, můžeme uvést značnou část shakespearovského repertoáru (Othello, Hamlet, Jak se vám líbí, Mnoho povyku pro nic, Zkrocení zlé ženy, Král Jindřich IV.), uplatnil se ale i v moderně, hrál například ve slavné Kočičí hře. Filmová kariéra Do doby Kašparova příchodu do Prahy spadají také jeho první setkání s filmovou kamerou. Debutoval v kvalitním snímku Dita Saxová (1967), kde mu připadla nevelká role emigranta. Film režiséra Antonína Moskalyka byl natočen podle předlohy Arnošta Lustiga a vypráví příběh židovské dívky, která přežila koncentrační tábor, ale zůstala na světě sama. Další malé role ztvárnil v několika filmech 60. a 70. let, příležitostně pracoval také pro televizi (například seriál Třicet případů majora Zemana, 1975). Naposledy stál Kašpar před televizní kamerou, která počátkem 80. let natočila jevištní verzi představení Hamlet (1982). Umělecký profil Jaroslav Kašpar patřil k té generaci českých herců, kteří prošli tradičním divadelním školením v regionálních divadlech, kde získali pevné herecké základy. Jeho kariéra byla typická pro mnoho českých herců jeho generace – začínal v kočovných společnostech, pokračoval přes oblastní scény až do Národního divadla. Ve filmu se uplatnil především v menších rolích, které však díky jeho profesionalitě a charakteristickému projevu zůstávají v paměti diváků. Přestože nikdy nepatřil mezi herecké hvězdy první velikosti, svou poctivou prací a spolehlivostí se zařadil mezi respektované členy české divadelní a filmové obce.