Libuše Jiskrová

Libuše Jiskrová, narozená 14. května 1940, je česká herečka, která se objevila v několika československých filmech především v 60. a 70. letech 20. století. Filmová kariéra Libuše Jiskrové začala v roce 1964, kdy se objevila v povídkovém filmu Místo v houfu. Tento snímek, režírovaný trojicí režisérů Zbyňkem Brynychem, Václavem Krškou a Václavem Gajerem, byl složen ze tří povídek zabývajících se tématem "současná mládež a její vztah ke společnosti". Film získal několik ocenění na mezinárodních festivalech, především za povídku Místo, která byla oceněna na filmovém festivalu v Oberhausenu. Jiskrová zde vystupovala v menší roli mezi desítkami dalších herců, kteří se v tomto povídkovém filmu objevili. V roce 1977 se Libuše Jiskrová objevila ve filmu Ve znamení Tyrkysové hory, československo-mongolské koprodukci režiséra Ivo Tomana. V tomto dobrodružném snímku ztvárnila roli Pudilové, manželky profesora Pudila (Josef Langmiler), který vede expedici československých a mongolských geologů hledajících ložiska měděné rudy v mongolských horách. Film vznikl v rámci tehdejší spolupráce spřátelených kinematografií socialistických zemí a jeho hlavní hodnotu dnes představují především záběry mongolské krajiny zachycené kameramanem Josefem Illíkem. O rok později, v roce 1978, se Libuše Jiskrová objevila ve filmu Radost až do rána, adaptaci stejnojmenného románu Vladimíra Párala v režii Antonína Kachlíka. Tento psychologický snímek, odehrávající se v severočeském Mostě, vypráví příběh dvou životních ztroskotanců - zkrachovalé vysokoškolačky Violy a tuláka Kazana Nebůrky. Jiskrová zde opět ztvárnila menší roli v rámci širšího hereckého obsazení, kde hlavní postavy hráli Eva Tučková a Josef Somr.