Dagmar Táborská

Dagmar Hyková-Táborská, rozená Hyková (10. května 1935, Praha – 22. ledna 2005, Toronto), byla česká filmová střihačka, režisérka, producentka, pedagožka a příležitostná herečka, která od roku 1968 žila v Kanadě. Začátky kariéry a herecké příležitosti Dagmar Hyková pocházela z Prahy a již v patnácti letech začala pracovat jako asistentka střihu, respektive třetí střihačka ve studiích Československého státního filmu. Spolupracovala převážně s etablovaným střihačem Antonínem Zelenkou, a vzhledem ke svému častému výskytu ve filmových ateliérech dostala hned na začátku své dráhy několik menších hereckých příležitostí. V okupačním dramatu Past (1950) ztvárnila dceru železničáře Látala v podání Jiřího Kostky. Ve stejném roce si zahrála dceru jednoho z hlavních hrdinů v budovatelské komedii Bylo to v máji (1950). Se zednickou lžící se pak objevila v dalším titulu podobného ražení, Štika v rybníce (1951). Její filmografie jako herečky zahrnuje také snímky Dnes neordinuji (1948), Kruh (1959), Přátelé na moři (1959) a Délka polibku devadesát (1965). Profesionální dráha střihačky a režisérky Ve 21 letech začala Dagmar Táborská působit jako hlavní střihačka v Československé televizi. Později zde pracovala i jako režisérka v redakci zpravodajství, kde režírovala Televizní noviny a organizovala četné přímé přenosy. Při budování své kariéry v Československé televizi dálkově studovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze. Rok 1966 zasáhl do jejího života v podobě vážné autonehody, při níž zahynuli dva členové zpravodajského štábu Československé televize. Sama Táborská byla vážně zraněna a musela se následně podrobit dlouhodobé rehabilitaci. V roce 1968 spolupracovala se zpravodajskými štáby zahraničních televizí (ORF, ZDF), krátce nato ale spolu s manželem, režisérem Václavem Táborským, emigrovala do Kanady. Kariéra v Kanadě I v zahraničí se Táborská uplatnila ve své profesi, kde působila pod jménem Dagmar Taborsky. Měla podíl na projektech Emila Radoka a jako střihačka pracovala na Kádárově filmu Co mi táta nalhal (Lies My Father Told Me, 1975). Byla též producentkou dokumentů, přičemž některé sama jako režisérka realizovala. Za film Slovak Canadian Christmas (1979) získala ocenění Červenou stuhu na festivalu etnografických filmů v New Yorku. Krátkým dokumentům s etnografickým zaměřením se věnovala dlouhodoběji a její zásluhou byly zmapovány četné zvyky a umění Indiánů a Eskymáků. V Kanadě natáčela dokumentární filmy o etnických menšinách, nejčastěji o Inuitech a Indiánech. Její dokument Vianoce – Slovak Canadian Christmas pojednával o tématu přenášení národnostních zvyků do nového prostředí, za což obdržela zmíněné ocenění. Během pobytu v zahraničí stříhala všechna audiovizuální díla Emila Radoka. V roce 1975 pracovala na filmu Jána Kadára s názvem Co mi táta nalhal. Stejným způsobem se podílela i na loutkových seriálech z produkce Animette Canada a na dokumentárních snímcích torontské skupiny Okno - The Window. Jako střihačka se podílela také na projektu The Taming of the Demons, kde spolupracovala s kameramanem Antonínem Lhotským a architektem Vladimírem Šubertem. Pedagogická činnost Zároveň vyučovala střihačskému řemeslu mladé filmaře na Conestoga College v Kitcheneru i v Humber College v Torontu. V kanadském Kitcheneru a Torontu se věnovala pedagogické činnosti a externě vyučovala střih. Dagmar Táborská zemřela v Torontu 22. ledna 2005 v nedožitých sedmdesáti letech následkem rakoviny. Jejím manželem byl režisér Václav Táborský (narozen 1928), který po ovdovění zpracoval její portrét v knize Život v prodlouženém čase (2007). Václav Táborský, narozený 28. září 1928 v Praze, byl filmový dokumentarista, který po maturitě vystudoval režii na FAMU, kterou ukončil v roce 1952. Po srpnu 1968 emigroval do Kanady. Přesto v Československu během necelých dvaceti let natočil okolo osmdesáti krátkých filmů a téměř padesát výchovných pořadů.