Vladimir Pokrovsky

Vladimir Alexandrovič Pokrovskij, narozen 6. července 1900 v Moskvě, byl významný sovětský herec, který se proslavil svou dlouholetou kariérou v divadle i ve filmu. Divadelní kariéra Vladimir Pokrovskij absolvoval Vachtangovovu divadelní školu v letech 1931-1935. Od roku 1931 až do roku 1985 působil ve Vachtangovově divadle, kde se stal jedním z nejlepších herců souboru. Byl oceněn titulem Zasloužilý umělec RSFSR. Pokrovskij byl známý svou schopností vytvářet živé, bohaté a pravdivé postavy. Měl výborný smysl pro humor a mimořádný komický talent. Na divadelních prknech ztvárnil desítky rolí, mezi něž patřily například postavy v inscenacích Jegor Bulyčov a jiní (1932), Dostigajev a jiní (1933), Antonio (Mnoho povyku pro nic, 1933), Emil (Intervence, 1933), Michelle Chrétien (Lidská komedie, 1934), Petin (Aristokraté, 1935), Cizinec (Muž se zbraní, 1937), Vévodův zpovědník (Don Quijote, 1941), Kazarin Afanasij Pavlovič (Maškaráda, 1941), Atarbekov (Pevnost na Volze, 1949), Širinkin (Na zlatém dně, 1955), Biskup (Foma Gordějev, 1956), Artěmjev (Živá mrtvola, 1962), Pan Kazik (Dámy a husaři, 1960), Bokčilo (Dundo Maroje, 1963), Kum Mironyč (Konarmy, 1966), Vibius (Diona, 1965), Rolník (Antonius a Kleopatra, 1971), Lobanov (Den za dnem, 1974), Franz (Glembajové, 1975) a Sir Robert Brackenbury (Richard III, 1976). Filmová kariéra Pokrovskij se objevil v řadě významných sovětských filmů. Jeho filmografie zahrnuje snímky jako Lenin v říjnu (1937), Pád Berlína (1949), Skladatel Glinka (1952), Švédská zápalka (1954), Nájemník (krátký film, 1954), Mnoho povyku pro nic (1956), Dlouhá cesta (1956), Soroka-Vorovka (1958), Píseň o Kolcovovi (1959), Balada o vojákovi (1959), Zázračný (1960), Michman Panin (1960), Bubnuj, bubne! (1962) a mnoho dalších. Nejvýznamnější filmové role Mezi jeho nejznámější filmové role patří účinkování ve filmech Švédská zápalka (The Safety Match, 1954), Pád Berlína (The Fall of Berlin, 1950) a Mnoho povyku pro nic (Much Ado About Nothing, 1956). Ve filmu Švédská zápalka, sovětské komedii z roku 1954 režírované Konstantinem Judinem, která byla adaptací stejnojmenné povídky Antona Pavloviče Čechova z roku 1884, se podílel na příběhu pečlivého vyšetřovatele, který odhaluje síť klamu, posedlosti a mylných motivů při pátrání po pohřešovaném muži, o němž se předpokládá, že byl zavražděn, jen aby ho nakonec objevil živého a opilého na nečekaném místě. V propagandistickém válečném eposu Pád Berlína z roku 1950 ztvárnil Pokrovskij roli německého generála Alfreda Jodla. Ve filmu Mnoho povyku pro nic z roku 1956, který režíroval Lev Zamkovoj, hrál postavu Antonia v této adaptaci Shakespearovy komedie o mladých milencích Herovi a Claudiovi, kteří se snaží přimět k sňatku potvrzené svobodné duše Benedicka a Beatrici. Vladimir Alexandrovič Pokrovskij zemřel 15. dubna 1985 v Moskvě ve věku 84 let. Za svou dlouhou a plodnou kariéru, která trvala více než pět desetiletí, zanechal významnou stopu v sovětském divadle i filmu, kde prokázal svůj všestranný herecký talent v komediálních i dramatických rolích.