Soběslav Křivda

Soběslav Sejk, 9. října 1922 Praha – 19. dubna 2004 Praha, český herec a dabér. Soběslav Sejk patřil k významným osobnostem českého divadla a filmu. Původně toužil stát se hudebníkem, proto přestoupil z gymnázia na pražskou konzervatoř. K herectví ho přivedli přátelé, kteří ho zapojili do amatérského Divadelního kolektivu mladých. Jeho profesionální herecká dráha začala v roce 1939, kdy se jako elév dostal na jeviště Národního divadla. Během nacistické okupace vystřídal několik menších scén a kočovných divadelních společností, včetně Nové české scény a Středočeské činohry J. Burdy. V letech 1942-1944 působil v pražském Intimním divadle. Divadelní kariéra Po skončení druhé světové války se podílel na založení činoherního souboru v Teplickém divadle, ale brzy se vrátil do Prahy. Postupně působil v Realistickém divadle (1946-1948), kde ztvárnil role ve hrách jako Večer tříkrálový nebo Opory společnosti, poté v Městském divadle Žižkov (1948-1950) a ve Státním divadle v Brně (1950-1953). Nejvýznamnější kapitolou jeho hereckého života bylo 37 let strávených na jevišti Národního divadla v Praze (1953-1990), kde nastudoval přibližně 120 rolí. Ačkoliv většinou dostával vedlejší role, patřil k nejvytíženějším hercům souboru. Z milovnických rolí se postupně přehrál do charakterních postav chlapských typů se zemitým naturelem. Jeho doménou byla klasika, ať už domácí (Maryša, Naši furianti, Paličova dcera) nebo zahraniční (Zdravý nemocný, Poprask na laguně, Veselé paničky windsorské, Macbeth, Král Lear). Jedinou větší příležitost dostal v Shakespearově komedii Cokoli chcete. Naposledy vystoupil v Čapkově hře Ze života hmyzu v roce 1990. Filmová a televizní tvorba Ve filmu debutoval v roce 1945 epizodní rolí hosta na veselici ve snímku Řeka čaruje. Častěji začal hrát až koncem 40. let, po menší roli v historickém filmu Revoluční rok 1848 (1949). V 50. letech se objevoval převážně v tendenčních titulech tehdejší kinematografie (Únos, Nad námi svítá, Nástup). Později začal vytvářet postavy v kvalitnějších dílech jako Sny na neděli (1958) a vyzkoušel si i pohádkovou roli prince ve filmu O medvědu Ondřejovi (1959). Jeho filmografie čítá něco málo přes třicet filmových rolí, podobně početná je i jeho práce pro televizi. V obou médiích dostával většinou vedlejší až epizodní role. V 70. a 80. letech hrál již jen několik menších rolí, například jako soudce v hořké komedii Causa králík (1979). V televizi účinkoval v jedenácti seriálech, mezi nimiž vynikají F. L. Věk (1971) a Byli jednou dva písaři (1972). Dabing a ocenění Široké pole působnosti našel Soběslav Sejk již v 60. letech na poli dabingu, k jehož spoluzakladatelům patřil. Namluvil řadu filmů a seriálů, nejčastěji jeho hlasem promlouvali k českým divákům herci Michel Galabru, Walter Matthau, Jean Gabin, Peter Ustinov nebo Spencer Tracy. Slyšet jsme jej mohli také například v Angelice, v seriálu Sandokan a namluvil také české kolegy v některých českých filmech. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce 1995 Cenu Františka Filipovského. V roce 1993 získal od Nadace Život umělce cenu Senior Prix za dlouholetou činnost v oblasti záznamu uměleckých výkonů. Soběslav Sejk zemřel po dlouhé nemoci v motolské nemocnici 19. dubna 2004 ve věku 81 let.