?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Alain Pierre: Filmy a seriály

  • Jiyan
    Jiyan (2001)
    Film
    16. března 1988 došlo k bombardování kurdského města Halabja iráckým letectvem. Během několika minut zemřelo pět tisíc mužů, žen a dětí. Po pěti letech se do vlasti vrací americký Kurd Diari, aby na troskách města založil sirotčinec. Potkává řadu lidí poznamenaných chemickým útokem. Je mezi nimi také dívka Jiyan, jejíž jméno znamená život. Postupně mezi nimi vzniká silné pouto. Diari se rozhodne pojmenovat sirotčinec jejím jménem, protože v ní vidí naději pro svou zemi. Pozoruhodný film zobrazuje problematiku etnických konfliktů z pohledu emigranta, příslušníka menšiny.
    Žánry:Drama
    66%
    16. března 1988 došlo k bombardování kurdského města Halabja iráckým letectvem. Během několika minut zemřelo pět tisíc mužů, žen a dětí. Po pěti letech se do vlasti vrací americký Kurd Diari, aby na troskách města založil sirotčinec. Potkává řadu lidí poznamenaných chemickým útokem. Je mezi nimi také dívka Jiyan, jejíž jméno znamená život. Postupně mezi nimi vzniká silné pouto. Diari se rozhodne pojmenovat sirotčinec jejím jménem, protože v ní vidí naději pro svou zemi. Pozoruhodný film zobrazuje problematiku etnických konfliktů z pohledu emigranta, příslušníka menšiny.
    Žánry:Drama
    1
  • Wildschut
    Wildschut (1985)
    Film
    • Netflix
    62%
    2
  • Trompe l'oeil
    Trompe l'oeil (1975)
    Film
    59%
    3
  • Svatební váza
    Svatební váza (1975)
    Film
    „Ohromnou cenu má v lásce to, co se zve perverzí a neřestí: jsou to způsoby nejrevolučnějšího myšlení a jednání,“ píše Dalí ve své Viditelné ženě. V případě jednoho z nejneuvěřitelnějších filmů, jaké kdy byly spatřeny na plátnech kinosálů, autorského snímku belgického milovníka surrealismu a dokumentaristy (sic!) Thierryho Zénoa Svatební váza, jde ovšem o projevy milostného citu mezi mužem a prasnicí, z něhož vzejdou krásná trojčátka, přičemž ona revolučnost spočívá mj. v touze muže nahlédnout své nitro skrze pojídání vlastních výkalů. Bezdialogový, černobílý snímek, jehož formální asketismus kontrastuje se zvrhlými projevy slasti a snově libidosními (zakopávání svině zaživa) i alegorickými (hlavy panenek nasazované malým prasátkům) výjevy, je obsazen jediným hercem, uzavřen do zcela oříznuté lokality rozpadající se farmy obydlené rozličnou faunou a doprovázen výhradně bizarní varhanní hudbou Alaina Pierra. Sólový protagonista této při vší divácké náročnosti podivuhodně mystické podívané, Doménic Garny, ve své kreaci starostlivého „otce“ zvířátek i prasečí dělohou přitahovaného degustátora exkrementů, dokonale evokuje tón celého filmu – naprostá tvůrčí serióznost až vážnost v souvislosti s neodolatelnou chorobností vize ve výsledku působí mimořádně zábavným, zvrhle komickým dojmem. Dlouhou dobu zakazovaná, i odvážnějším publikem a kritikou skandalizovaná filmová pocta surrealistické poezii odpudivosti a metodě psychického automatismu je uměleckou reflexí navenek i dovnitř obrácené všemohoucí vášně po uchopení trapně kauzální reality. Zoofilie a koprofagie jako bestiální fetiše člověka, sevřeného obsesemi všeprostupující smrti a neproniknutelných tajemství života. „První skutečně schizofrenní film,“ volali kdysi největší zastánci díla Boris Lehman či Henri Michaux…
    53%
    „Ohromnou cenu má v lásce to, co se zve perverzí a neřestí: jsou to způsoby nejrevolučnějšího myšlení a jednání,“ píše Dalí ve své Viditelné ženě. V případě jednoho z nejneuvěřitelnějších filmů, jaké kdy byly spatřeny na plátnech kinosálů, autorského snímku belgického milovníka surrealismu a dokumentaristy (sic!) Thierryho Zénoa Svatební váza, jde ovšem o projevy milostného citu mezi mužem a prasnicí, z něhož vzejdou krásná trojčátka, přičemž ona revolučnost spočívá mj. v touze muže nahlédnout své nitro skrze pojídání vlastních výkalů. Bezdialogový, černobílý snímek, jehož formální asketismus kontrastuje se zvrhlými projevy slasti a snově libidosními (zakopávání svině zaživa) i alegorickými (hlavy panenek nasazované malým prasátkům) výjevy, je obsazen jediným hercem, uzavřen do zcela oříznuté lokality rozpadající se farmy obydlené rozličnou faunou a doprovázen výhradně bizarní varhanní hudbou Alaina Pierra. Sólový protagonista této při vší divácké náročnosti podivuhodně mystické podívané, Doménic Garny, ve své kreaci starostlivého „otce“ zvířátek i prasečí dělohou přitahovaného degustátora exkrementů, dokonale evokuje tón celého filmu – naprostá tvůrčí serióznost až vážnost v souvislosti s neodolatelnou chorobností vize ve výsledku působí mimořádně zábavným, zvrhle komickým dojmem. Dlouhou dobu zakazovaná, i odvážnějším publikem a kritikou skandalizovaná filmová pocta surrealistické poezii odpudivosti a metodě psychického automatismu je uměleckou reflexí navenek i dovnitř obrácené všemohoucí vášně po uchopení trapně kauzální reality. Zoofilie a koprofagie jako bestiální fetiše člověka, sevřeného obsesemi všeprostupující smrti a neproniknutelných tajemství života. „První skutečně schizofrenní film,“ volali kdysi největší zastánci díla Boris Lehman či Henri Michaux…
    4

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.