Marta Fričová

Marta Fričová, narozená 10. prosince 1914 v Praze, byla česká tanečnice a herečka. Narodila se slavné herečce němých filmů Suzanne Marwille (1895-1962) a jejímu prvnímu manželovi Schullbauerovi. Měla mladší sestru Evu. V roce 1926 se její rodiče rozvedli a když se její matka v roce 1928 provdala za filmového režiséra Maca-Martina Friče, přijal tento obě dcery za vlastní a dívky získaly nové příjmení Fričová. Počátky filmové kariéry Marta Fričová se ve filmu poprvé objevila již v pěti letech po boku své matky, která ji "protlačila" do svých devíti němých filmů. Patřily mezi ně snímky jako Sivooký démon, Bogra (dcera hraběnky Elisy), Za svobodu národa, Román boxera (dítě Marta), Poslední radost (děvčátko paní Bredové), Irčin románek II. (amorek), Černí myslivci (Žofčin synáček Jiří), Noc tříkrálová (skřítek) a Adam a Eva (dvojrole malé Evičky a Adámka). V tomto období vystupovala pod matčiným jménem Marta Marwille. Zvuková éra a hlavní role O čtrnáct let později vstoupila (již pod jménem Marta Fričová) do zvukové éry československé kinematografie jako tanečnice v krátkometrážním snímku adoptivního otce Martina Friče Černobílá rapsodie (1936). Za další tři roky si ji režisér Vladimír Slavínský vybral do své nedochované komedie Žabec (1939). O rok později hrála hlavní roli Helenky Králíčkové v další úspěšné komedii režiséra Vladimíra Slavínského Poznej svého muže (1940). V tomto filmu ztvárnila dceru statkáře Králíčka (Jaroslav Marvan), která se kvůli otcovým finančním problémům provdá za inženýra Kovala, ačkoli ho nemiluje. Později zjistí, že si vzala podvodníka, který se vydával za svého zaměstnavatele. Válečné období a poválečná tvorba Její zbylé filmy (stejně jako u její matky) režíroval Martin Frič. Za války si zahrála titulní dívčí úlohu melancholické Aninky Dražické v kostýmní komedii Počestné paní pardubické (1944). Tento film je zasazen do prostředí barokních Pardubic kolem roku 1710. Základem byla divadelní hra Karla Krpaty Mistr ostrého meče, která humornou formou staví na pomyslný pranýř sobectví, falešnou morálku a pokrytectví "počestných" paniček. Film patřil mezi nejnavštěvovanější snímky čtyřicátých let. Po válce Marta Fričová hrála již jen ve třech snímcích menší úlohy. Vytvořila francouzskou sekretářku v dobově poznamenaném dramatu Zocelení (1950), Lomikarovu dceru Barboru v historickém filmu Psohlavci (1955) podle románu Aloise Jiráska a tlumočnici ve smutném dramatu Dnes naposled (1958). Touto rolí se její filmografie navždy uzavírá. Taneční kariéra a osobní život Mimo herectví se Marta Fričová proslavila také jako výborná tanečnice. Sama zřídila a vedla taneční a rytmickou školu s výukou rytmiky, akrobacie a stepu na Karlově náměstí v Praze. Její umělecký projev spočíval zejména v tanci. Jako herečka nebyla příliš nadaná - její herecký projev byl střídmý, klidný, skoupý na výrazná gesta a pohyby s tělem (tyto herecké vlastnosti zdědila po matce). I když byla Marta Fričová nevýraznou herečkou a filmové role získala díky své matce a adoptivnímu otci (ve skutečnosti o role ani nestála a nechtěla být filmovou herečkou), její jméno již bude navždy spjato s historií české národní kinematografie dvacátých až padesátých let. Do pozdního věku Marta Fričová učila tanec a měla chovnou stanici velkých kníračů (sama žila s pěti fenami). Byla velikou přítelkyní fotografky Dagmar Pavlíkové. Do konce života se v ní stále nacházelo plno elánu a života. Marta Fričová zemřela bezdětná 7. října 1993 v pražských Hodkovičkách ve věku sedmdesáti devíti let.