Tomás Picó

Tomás Picó Hormeño (16. ledna 1940, Cáceres, Španělsko – 29. března 2013, Tarifa, Cádiz, Španělsko) byl španělský herec a divadelní režisér, známý především díky svým rolím ve filmech La gran familia a Canción de juventud z roku 1962. Syn váženého baskického architekta, Tomás Picó se díky svému přitažlivému vzhledu brzy prosadil jako herecký talent. Svou kariéru zahájil v roce 1960 v madridském divadle Teatro Eslava. O rok později se objevil ve filmu Canción de juventud (Song of Youth) režiséra Luise Lucíi, který proslavil dětskou hvězdu Rocío Dúrcal. Jeho nejznámější rolí se však stala postava Jorgeho, snoubence jedné z dcer v populární komedii La gran familia (The Big Family) režiséra Fernanda Palaciose z roku 1962. Picó se později objevil i v dalších filmech této série, včetně La familia y... uno más (1965) a La familia, bien, gracias (1979). Mezinárodní filmová kariéra V 70. letech rozšířil svou filmografii o mezinárodní produkce. Významnou roli ztvárnil jako George Barnet v italském giallo thrilleru The Case of the Scorpion's Tail (1971) režiséra Sergia Martina. V roce 1976 si zahrál postavu Victora v postapokalyptickém hororu The People Who Own the Dark režiséra Leóna Klimovskyho. Během této dekády se objevoval také ve španělských komerčních filmech, včetně snímků jako Fulanita y sus menganos (Pedro Lazaga, 1976), Eróticos juegos de la burguesía (Michel Vianey, 1977) nebo Cariñosamente infiel (Javier Aguirre, 1980). Jeho filmografie zahrnuje také tři westerny: Mutiny at Fort Sharp (1966), Seven Pistols for a Massacre (1967) a Dead Men Ride (1971). V roce 1988 se objevil ve filmu Al Andalus, el camino del sol režisérů Jaimeho Oriola a Antonia Tarruellyho. Divadelní kariéra a pedagogická činnost Vedle filmové tvorby byl Tomás Picó aktivní i v divadle, kde sdílel jeviště s významnými španělskými herci jako Pepe Sacristán, Emilio Gutiérrez Caba, Kiti Mánver či Concha Velasco. Spolupracoval také s herečkou Linou Morgan. Díky své jazykové vybavenosti (plynně hovořil anglicky, francouzsky a italsky) strávil téměř desetiletí v Itálii, kde spolupracoval s významným hercem a divadelním režisérem Lucou Ronconim. Postupně se odvrátil od filmového průmyslu a na počátku 90. let se natrvalo usadil v andaluském městě Tarifa, kde v letech 1995 až 2005 vedl Městskou divadelní školu (Aula Municipal de Teatro). Tato iniciativa, kterou sám založil, pomohla mnoha dětem ze znevýhodněného prostředí najít cestu z ulice. V Tarifě také režíroval 17 představení La gesta de Guzmán el Bueno, která se odehrávala u místního hradu a hradeb během letní sezóny. Jeho sociální angažovanost se projevila i v práci s vězeňkyněmi v ženské věznici v Algeciras. V roce 2009 mu byl diagnostikován lymfom, kterému po čtyřletém boji podlehl 29. března 2013 ve věku 73 let v Tarifě. Podle přání zesnulého byly jeho ostatky rozptýleny v okolí pláže Bolonia v Tarifě, místě, které považoval za "ráj".