Anita Janová

Anita Janová, vlastním jménem Anna Janoušková, se narodila 19. prosince 1907 ve Vídni. Byla českou filmovou herečkou, která se stala jednou z prvních hvězd české kinematografie v období němého filmu. Počátky kariéry Svou hereckou dráhu započala ještě jako mladé děvče na divadelních scénách smíchovské Arény a revuálního Varieté. Brzy se však začala věnovat výhradně filmové kariéře. V roce 1926 debutovala titulní a náročnou rolí mladičké Helenky, dcery starého lesníka v Antonově filmu Pohádka máje. Tento snímek, který je považován za jeden z nejhodnotnějších němých českých filmů, jí přinesl nevídanou popularitu a okamžitě ji katapultoval mezi herecké hvězdy. Jejím partnerem ve filmu byl Jiří Voskovec, který zde vystupoval pod pseudonymem Petr Dolan. Díky svému atraktivnímu zjevu, světlým vlasům, rozkošné tváři, bystrým očím a stále usměvavým rtům se záhy stala oblíbenou českou hvězdou, kterou režiséři v letech 1926–1930 obsazovali ročně i do několika němých filmů. Vrchol kariéry v němém filmu Jejím idolem se stala americká herečka Clara Bowová, podle níž v české němé kinematografii ztvárňovala rozpustilé, temperamentní a divoké dívky a milovnice. Po úspěšném debutu následovaly další hlavní role v sentimentálních románcích a melodramatech. Hrála sextánku Stáni Bínovou ve filmu Sextánka (1927), dceru Kláru v melodramatu Paní Katynka z vaječného trhu (1927) a Elišku v dramatu Dům ztraceného štěstí (1927). V roce 1928 ztvárnila Toničku Svátkovou v melodramatu Životem vedla je láska, dceru hostinského Lidunku v melodramatu Kainovo znamení a studentku Máju Benešovou ve Filozofce Máje. Rok 1929 přinesl další významné role, včetně Natálie Kingstonové v koprodukčním snímku Znáš onen malý domek u jezera?, neteře Anděly v Loretánských zvoncích, Zorky v Když valčík zní, Mařenky v osvětovém snímku Jinak otcové – jinak děti, dcery Nany v dramatu Boží mlýny, Soběslavy v Kolárově velkofilmu Svatý Václav a Heleny Rottrové v dramatu Andělíčkářka. Přechod ke zvukovému filmu a odchod z filmového plátna Ve zvukovém období již takové štěstí neměla. Na začátku třicátých let vytvořila pouze dvě titulní role ve filmech Za rodnou hroudu (1930), kde ztělesnila Petrovu ženu, a v melodramatu Píseň o velké lásce (1932), kde hrála Anušku. Poté se ve třicátých letech provdala jako Anna Nováková, zanechala své herecké kariéry a stáhla se zcela do soukromí. Pravděpodobně v letech 1935–1945 žila na Slovensku. Návrat k filmu Láska k filmu byla však natolik silná, že se na filmová plátna po téměř dvaceti letech vrátila. Ve znárodněné poválečné kinematografii získala malinké epizodky především v kostýmních a historických snímcích Mikoláš Aleš (1951), Mladá léta (1952), Tajemství krve (1953), Komedianti (1953), Jan Hus (1954), Nejlepší člověk (1954), Hrátky s čertem (1956) a Májové hvězdy (1959). Nejvýraznější její rolí z této doby byla epizodka příbuzné manželky Aloise Jiráska Marie Podhajské v Krškových Mladých létech (1952). V šedesátých letech se jako spíkr uplatnila i na dokumentech Domácí dílna (1960), Třikrát proč (1961), Včasné placení (1963) a Chraňte naše vesnice před požáry (1965). Jedna z prvních filmových hvězd českého filmu Anita Janová zemřela v zapomenutí a v ústraní 24. dubna 1975 v Praze ve věku nedožitých šedesáti osmi let.