Lorenzo Piani

Lorenzo Piani (19. ledna 1944, Monfalcone, Gorizia, Friuli-Venezia Giulia, Itálie) je italský herec, který se proslavil především jako charakterní herec v italské kinematografii 70. a 80. let 20. století. Počátky kariéry Lorenzo Piani absolvoval prestižní Centro Sperimentale di Cinematografia (CSC) v roce 1970 a o tři roky později dokončil studium režie na Akademii dramatických umění Silvio D'Amico. Jeho herecká kariéra začala v roce 1968, kdy se začal objevovat v menších rolích v italských filmech. Svou divadelní dráhu zahájil v roce 1975 účinkováním ve hře Williama Shakespeara Dvanáctá noc v režii Orazia Costy. Filmová kariéra V průběhu své kariéry, která trvala od roku 1968 do roku 1980, se Lorenzo Piani objevil v téměř 130 filmech, většinou v menších a epizodních rolích. Jako absolvent Centro Sperimentale di Cinematografia byl často obsazován do drobných rolí, aby byly splněny zákonné předpisy italské kinematografie. Téměř všechny jeho role byly v komerčně zaměřených žánrových filmech, nicméně několikrát spolupracoval i s významnými režiséry jako Federico Fellini, Marco Ferreri, Luchino Visconti a bratři Tavianiové. Na počátku 70. let byl Piani často k vidění v italských westernech, později v erotických komediích ve stylu Dekameronu a nakonec v mnoha kriminálních filmech (poliziotteschi). Mezi kolegy, v jejichž filmech se opakovaně objevoval, patřili Alberto Sordi a Ciccio Ingrassia. Hlavní role a uznání Po účinkování ve více než stovce filmů v menších rolích se Lorenzo Piani v roce 1975 dočkal hlavní role ve filmu Prete, fai un miracolo (Knězi, udělej zázrak) režiséra Maria Chiariho. Za tento výkon byl nominován na prestižní italskou filmovou cenu Nastro d'Argento (Stříbrná stuha) v kategorii nejlepší začínající herec v roce 1976. Ve filmu ztvárnil mladého italského kněze Dona Alberta, který je poslán do New Yorku, kde se cítí osamělý a trpí typickou lhostejností velkoměsta. Zaplete se se skupinou mladých hippies, "anděly smrti", kteří oznámili svou kolektivní sebevraždu jako protest proti společnosti postrádající lásku a podléhající systému, který vše ničí. Spolupráce s významnými režiséry Mezi nejvýznamnější filmy, ve kterých Lorenzo Piani účinkoval, patří kultovní horor Deep Red (Profondo Rosso) režiséra Daria Argenta z roku 1975, kde ztvárnil roli policejního experta na otisky prstů. Významná byla také jeho spolupráce s legendárním režisérem Luchinem Viscontim ve filmu Conversation Piece (Gruppo di famiglia in un interno) z roku 1974, kde se objevil po boku hvězd jako Burt Lancaster, Helmut Berger a Silvana Mangano. Film vypráví příběh amerického profesora žijícího v ústraní v luxusním paláci v Římě, jehož klidný život je narušen příchodem italské markýzy a její rodiny. Další významné filmy V roce 1972 hrál Lorenzo Piani roli Ricciardetta ve filmu Decameron n° 4 - Le belle novelle del Boccaccio, který režíroval Paolo Bianchini. Film je rozdělen do několika epizod inspirovaných Boccacciovým Dekameronem a vyprávěných prostými lidmi, kteří se setkávají v prádelně. Jde o jednoduché a krátké příběhy s vulgárním a komickým nádechem. Mezi další filmy, ve kterých se Lorenzo Piani objevil, patří: Lion of the Desert (1981), historické drama o italské fašistické diktatuře v Libyi; Fellini's Satyricon (1969), série nesourodých mytických příběhů zasazených do starověkého Říma; The Taming of the Shrew (1967), adaptace Shakespearovy hry; We All Loved Each Other So Much (1974), příběh tří partyzánů spojených silným přátelstvím; Swept Away (1974), sociální drama o třídních rozdílech; Conversation Piece (1974), příběh profesora konfrontovaného s modernitou; Confessions of a Police Captain (1971), válečné drama o italsko-americké komandní jednotce; The Black Cat (1981), horor o slepém pianistovi; Sacco and Vanzetti (1971), drama o italském anarchistovi odsouzeném na doživotí; a Come Have Coffee with Us (1970), příběh o 50letém muži a jeho 17leté kmotřence. Divadelní kariéra a pozdější léta Od poloviny 70. let byl Lorenzo Piani aktivní také v divadle. V roce 1976 režíroval hru I masnadieri a byl součástí souboru divadla "Politeama Rossetti di Trieste" v roce 1982. Svou hereckou kariéru ukončil v roce 2001 účastí v televizním filmu Uno bianca režiséra Michele Soaviho. Lorenzo Piani patří mezi ty italské herce, kteří sice nebyli v první linii hvězd, ale svou všestranností a profesionalitou se stali nepostradatelnou součástí italské kinematografie druhé poloviny 20. století. Jeho schopnost ztvárnit různorodé charaktery v širokém spektru filmových žánrů z něj učinila vyhledávaného charakterního herce, jehož tvář je známá divákům italských filmů po celém světě.