Jiří Klepl

Jiří Klepl (5. 2. 1939, Vysoké Mýto – 21. 3. 2013, Hradec Králové) byl český divadelní a filmový herec. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, ale bez teoretického hereckého vzdělání se rozhodl pro uměleckou kariéru, k níž ho přivedl zájem o jazzovou hudbu a povzbuzení od Radovana Lukavského. Divadelní kariéra Svou hereckou dráhu zahájil v 60. letech v mosteckém divadle (1961–1963), následně působil v Městském divadle v Kolíně (1963–1965) a v královéhradeckém Divadle Vítězného února (1965–1967). Nejdelší část svého profesního života věnoval pardubickému divadlu, kde působil s krátkou přestávkou (v olomouckém angažmá v letech 1978–1979) od roku 1967 až do konce 80. let. Závěr kariéry, od roku 1990 až do odchodu do důchodu v roce 2006, strávil v královéhradeckém Klicperově divadle. Typově byl předurčen především k charakterním rolím s akcentem jisté aristokratičnosti, vnitřního klidu a vyrovnanosti. Z jeho velkých rolí na pardubickém jevišti v průběhu 70. a 80. let vynikl jako ústřední hrdina Nestroyova Lumpacivagabunda (1972), Martín v Jitřní paní (1973), Anučkin v Ženitbě (1981), Klitandr v Misantropovi (1989) nebo Aboljaninov v Zojčině bytě (1989). Filmová kariéra Do českého filmu se kvůli mimopražskému působení dostal až v 80. letech po své čtyřicítce. Debutoval výraznou úlohou lupiče Karla Bareše v thrilleru Jiřího Svobody Řetěz (1981). V této úloze byl ovšem předabován svým kolegou Janem Teplým st. Ještě týž rok se stihl představit v menší roli řidiče dodávky v psychologickém snímku Jaroslava Balíka Konečná stanice (1981). Ovšem i tady byl jeho hlas při postsynchronech nahrazen hlasem kolegy Pavla Zedníčka. V první polovině 80. let dala Kleplovi dvě příležitosti i slovenská kinematografie v kreacích učitele Jarky v tragikomedii Pásla kone na betóne (1982) Štefana Uhra a Matuly ve dvojdílné fresce Juraje Jakubiska Tisícročná včela (1983), kterou Jakubisko poté upravil na čtyři seriálové epizody pro televizní uvedení. I v této verzi se objevil Jiří Klepl ve své úloze. Tento herec tedy získal pouhých pět filmových příležitostí, často malého rozsahu a významu, v prvních polovinách 80. a 90. let. Svou skromnou filmografii završil o třináct let později v epizodce muže v dramatu Řád (1994) Drahomíry Vyhanové. Televizní a rozhlasová tvorba Ovšem ani česká ani slovenská filmová tvorba nedokázala smysluplněji využít jeho hereckého potenciálu. Nezájem ze strany filmařů trval i posledních dvacet let jeho života. To ovšem ale bylo dáno jeho pardubickým a královéhradeckým divadelním angažmá. Stejně macešské k němu byly rovněž příležitosti v televizních filmech (tř. Nepolepšitelný), seriálech (Dobrodružství kriminalistiky, Redakce apod.), pořadech (mj. Šumná divoká Orlice) a i dabingu (Bezcitní lidé / Ruthless people). O něco více a častěji se mohl po herecké stránce využít v rozhlase („Pojď ke mně dolů do sklepa", „Láska dle jídelníčku", „Pozemky na stavbu města Umcacá", „Případ Pohádkový dědeček", „Pastýřská píseň", „František Vladislav Hek", „Truchlivý Bůh", „Ze života zapadlého vlastence", „Děti", „Gentlemanští podfukáři" či „Svaté kníže"). Osobní život Jeho synovcem byl filmový a divadelní herec Bohumil Klepl (*1958) a neteří loutkoherečka Nataša Kleplová (*1964). Herec Jiří Klepl zemřel po těžké nemoci 21. března 2013 v Hradci Králové ve věku čtyřiasedmdesáti let.