Marián Zednikovič, narozen 15. srpna 1951 v Bratislavě, zemřel 5. května 2007 v Bratislavě, byl významný slovenský herec, který zanechal nesmazatelnou stopu v československé kinematografii i divadelním světě. Herecké začátky a vzdělání Marián Zednikovič měl herecké umění v krvi - jeho dědeček Vilo Stražan byl loutkářem a matka divadelní ochotnicí. Již na základní škole inklinoval k herectví, což dokazovalo jeho působení v divadelním kroužku při PKO. Přestože při prvním pokusu o přijetí na Vysokou školu múzických umění (VŠMU) v Bratislavě neuspěl, nevzdal se a zkusil to znovu. Napodruhé byl přijat, přičemž mu pomohly i praktické zkušenosti z muzikálů na Nové scéně, kde pracoval v souboru. Herectví na VŠMU úspěšně vystudoval v roce 1974. Divadelní kariéra Po ukončení studia začínal v trnavském Divadle pro děti a mládež (dnešní Divadlo Jána Palárika), kde strávil šest let a ztvárnil role jako Neználek, Tom Sawyer či Chlestakov v Gogolově Revizorovi. V roce 1980 přešel do Bratislavy na Novou scénu. Významným milníkem v jeho kariéře bylo, když se stal jedním ze zakládajících členů Divadla Astorka Korzo '90. Za postavu Vojnického v Čechovově hře Ujo Váňa získal v roce 1996 prestižní cenu DOSKY za nejlepší mužský herecký výkon. V divadelním představení Obchod na korze si zahrál postavu Antona Brtka, za kterou získal v roce 2000 Výroční cenu Literárního fondu. Jeho divadelní projev byl charakteristický specifickou melancholií, kterou herec Martin Huba popsal jako "chaplinovský typ, který spojoval obrovské tragično s úsměvností". Filmová kariéra Marián Zednikovič se před kamerou poprvé objevil ve filmu Havárie, ale za jeho skutečný debut lze považovat až televizní seriál Výmysly strýce Elektrona. V České republice se stal známým především díky roli tělocvikáře Žížalky v populárním dětském filmu Pětka s hvězdičkou (1985) režiséra Miroslava Balajky. Na Slovensku získal širokou popularitu díky komedii Utekajme, už ide! (1986) režiséra Dušana Rapoše, kde ztvárnil hlavní roli Svätopluka Sysla, otce rodiny, který náhodně proboří zeď do sousedního bytu. Úspěch filmu vedl k natočení volného pokračování Dávajte si pozor! (1990). Významné filmové role K jeho dalším významným filmovým rolím patří postava Maja ve válečném dramatu Kára plná bolesti (1985) režiséra Stanislava Párnického, které vypráví příběh dvou chudých mládenců v slovenské vesnici během boje proti fašismu. Nezapomenutelná je také jeho role jazzového trumpetisty Beno Vichnara ve filmu Volná noha (1989) režiséra Júlia Matuly, která byla napsána přímo pro něj a inspirována životem trumpetisty Laca Deczyho. Výraznou filmovou postavou byl také popelář Max v koprodukčním československo-rakouském filmu Rošáda (1991) režiséra Petra Patzaka. Z jeho pozdějších filmů stojí za zmínku role řidiče ve filmu Martina Šulíka Orbis Pictus (1997). Komediální talent Marián Zednikovič se nejprve uplatnil po boku zkušených kolegů Milana Lasici, Júlia Satinského, Mariána Labudy st. a Stanislava Dančiaka v komediálním žánru. Se Stanislavem Dančiakem vytvořili nezapomenutelnou komickou dvojici anglického Lorda Nortona a jeho sluhy Jamese, jejichž dialogy patří k nezapomenutelným. Po revoluci si dal menší pauzu a nepřijímal všechny nabízené role. Později se uplatnil i v dramatických a tragikomických žánrech. Osobní život a závěr kariéry Marián Zednikovič byl ženatý se svou dětskou láskou, novinářkou Ľubou, s níž prožil 25 let. Měl dva dospělé syny. V posledních letech života bojoval s rakovinou lymfatických uzlin. Přes náročnou léčbu zahrnující radioterapii a chemoterapii si našel čas na své koníčky, zejména zahrádku a výtvarné umění. Do poslední chvíle věřil ve vítězství nad těžkou nemocí. Zemřel 5. května 2007 ve věku nedožitých 56 let. Marián Zednikovič byl pohřben na Martinském hřbitově a jeho náhrobek je umělecké dílo z dřeva a skla.