Marie Holanová

Marie Holanová, narozená 13. února 1887 v Praze, Rakousko-Uhersko, byla česká filmová a divadelní herečka, zpěvačka a později i kostymérka. Divadelní začátky a kabaretní kariéra Marie Holanová zahájila svou uměleckou dráhu jako divadelní herečka u několika venkovských společností. Po vzniku Československé republiky se vrátila do Prahy, kde vystupovala pod uměleckými jmény Mája či Máňa Holanová v kabaretech vedených Josefem Wattnerem. Zpívala v jeho Babyloně, v kabaretu De Paris a v kabaretu Montparnass. Diváci ji mohli slyšet zpívat jak kuplety, tak také koncertní písně, a dokonce i árie z operet a oper. Po roce 1927 se však již na divadelních a kabaretních prknech neobjevila. V té době měla působit jako kostymérka u českého filmu. Filmová kariéra Do české kinematografie vstoupila Marie Holanová velmi nenápadně, když v roce 1922 natočila film Dejte se omladit, kde hrála Apolenu Nedočkavou, která po požití elixíru mládí omládne na 13letou dívenku. Na další filmování si musela paradoxně počkat 9 let, kdy již ukončila svou divadelní kariéru. V letech 1931 až 1943 si zahrála ve více než 30 filmech, ale až na malé výjimky to byly pouhé epizodky. Z epizodních rolí můžeme vzpomenout Psohlavci (selka), Karel Havlíček Borovský (žena před soudem), Pepina Rejholcová (žena na posvícení), Hudba srdcí (hospodyně) či Děvče za výkladem (nevlídná sousedka). Významné filmy Mezi nejvýznamnější filmy, ve kterých Marie Holanová účinkovala, patří: 1. Dejte se omladit (1922) - v roli Apoleny Nedočkavé, která po požití elixíru mládí omládne na 13letou dívenku. Film režíroval Emanuel Kabát a jednalo se o její první filmovou roli. 2. Hudba srdcí (1934) - kde ztvárnila roli hospodyně. Tento film vznikl v době zvýšeného zájmu o soukromí a životní osudy vynikajících osobností ze světa uměleckého, kulturního a politického. Stal se zároveň pietní oslavou význačného českého hudebního pedagoga Otakara Ševčíka, který počátkem roku 1934 zemřel. Originální scenérie Ševčíkova působiště Písku s dobově rekonstruovanými detaily byly výstižným rámcem k čerstvé vzpomínce na mistra Ševčíka, kterého s životní přesvědčivostí zahrál Jaroslav Průcha. 3. Tanečnice (1943) - Tento film byl posledním v její filmové kariéře. Film Tanečnice natočil František Čáp v roce 1943. Příběh o ženě, která v honbě za světovým úspěchem odsunula svůj rodinný život na poslední místo, inspiroval klasika české kameramanské školy Ferdinanda Pečenku k vytvoření znamenitých obrazů v degasovském stylu. Příběh Tanečnice není sice nijak originální, stejně tak i jeho mravní poselství, ale je natočen poctivě a profesionálně. Mohlo by se zdát, že secesní kostýmní melodrama zasazené do poněkud imaginárního časoprostoru bylo únikovým žánrem v době protektorátu, z něčeho takového ale nelze podezřívat Františka Čápa, který si na podobně koncipovaných filmech (Noční motýl) vybudoval svou pověst. Osobní život Z osobního života Marie Holanové je známo, že v roce 1906, se jako 19letá provdala za Aloise Růžičku, ale manželství bylo v roce 1932 rozvedeno. Přestože její jméno je dnes již pozapomenuto, zanechala po sobě významnou stopu v české kinematografii první poloviny 20. století. Marie Holanová patří mezi ty umělce, kteří sice nestáli v první linii hvězd, ale svými menšími rolemi přispěli k bohatosti české filmové tvorby 30. a 40. let 20. století. Její herecká kariéra, která začala v divadle a kabaretu a pokračovala ve filmu, je zajímavým svědectvím o vývoji českého umění v první polovině 20. století.