Libuše Freslová

Libuše Freslová, 27. června 1898, Praha – 20. srpna 1982, Praha, česká divadelní a filmová herečka. Narodila se v Praze, kde také strávila většinu svého profesního života. Její herecká dráha začala po soukromém studiu herectví u Leopoldy Dostalové, kdy se v roce 1917 stala členkou kočovné divadelní společnosti Havlíček Konětopský. Divadelní kariéra Divadelní kariéra Libuše Freslové se rychle rozvíjela. Po krátkém působení v Městském divadle v Ostravě (1917–1918) a plzeňském Městském divadle (1918–1923) zakotvila na dlouhých 36 let v Divadle na Vinohradech v Praze (1923–1959). Zde se stala jednou z klíčových členek souboru a věrnou představitelkou této významné pražské scény. V počátcích své kariéry ztvárnila především role mladých naivních hrdinek a milovnic, s přibývajícím věkem se však přehrála do charakterních titulních rolí a velkých hrdinských úloh v klasickém i moderním českém a světovém repertoáru. Z Vinohradského divadla odešla v roce 1959 na zasloužený odpočinek po téměř čtyřech dekádách věrné služby. Filmová tvorba Na filmovém plátně se Libuše Freslová objevila až v pozdějším věku. Její filmografie není rozsáhlá, ale zahrnuje několik významných snímků české kinematografie. V 50. letech se poprvé představila ve filmu, když ztvárnila roli měšťky Schillingerové v psychologickém dramatu Vlčí jáma (1957). Tento film režiséra Jiřího Weisse, natočený podle stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, patří k významným dílům české kinematografie 50. let. Snímek zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí a mladou schovanku, která vstupuje do jejich vztahu. V hlavních rolích excelovali Jiřina Šejbalová, Miroslav Doležal a Jana Brejchová. Po téměř desetileté pauze byla Libuše Freslová, již v důchodovém věku, ještě dvakrát povolána k filmové spolupráci. Nejprve ztvárnila paní z Bíliny v kostýmní komedii režiséra Václava Kršky Poslední růže od Casanovy (1966) s Felixem le Breux v titulní roli. Film vypráví příběh stárnoucího Giacoma Casanovy, který působí jako knihovník na duchcovském zámku Valdštejnů. S filmovými diváky se Freslová rozloučila rolí postarší nevěsty ve Schormově tragikomickém podobenství Farářův konec (1968) s Vlastimilem Brodským a Janou Brejchovou. Tento snímek, natočený podle námětu Josefa Škvoreckého, vypráví příběh kostelníka, který se stane falešným farářem ve vesnici. Další umělecké aktivity Kromě divadla a filmu spolupracovala Libuše Freslová také s rozhlasem a ojediněle i s televizí. Několik jejích divadelních výstupů bylo zaznamenáno na gramofonové desky, například v inscenacích Hamlet (1929), Žebrácká opera (1930) či Polská krev (1932). Její hlas tak zůstal zachován i pro další generace. V osobním životě byla provdána za herce Ludvíka Veverku (1892–1947), který byl jejím kolegou z Vinohradského divadla, později však přešel do činohry Národního divadla v Praze. Po ukončení aktivní herecké kariéry v roce 1959 žila Libuše Freslová v ústraní. Zemřela 20. srpna 1982 v Praze ve věku 84 let, čtrnáct let po svém posledním filmovém vystoupení.