Tibor Vichta

Tibor Vichta (14. červenec 1933, Nové Mesto nad Váhom – 23. leden 1991, Bratislava) byl slovenský scenárista a dramaturg, který patří mezi nejvýznamnější osobnosti slovenské kinematografie 20. století. Vzdělání a začátky kariéry V roce 1957 absolvoval filmovou dramaturgii na Filmové a televizní fakultě AMU v Praze. Po studiích nastoupil jako dramaturg do Štúdia hraných filmov v Bratislavě. Jeho profesionální dráha začala psaním scénářů pro dokumentární filmy, mezi které patří například Akcia 37 z roku 1959. Od roku 1961 se však začal věnovat především hranému filmu, kde se naplno projevil jeho mimořádný scenáristický talent. Spolupráce s Petrem Solanem Klíčovou pro Vichtovu kariéru byla spolupráce s režisérem Petrem Solanem. Jejich první společný film The Boxer and Death (Boxer a smrť, 1962) se stal jedním z nejvýznamnějších děl slovenské kinematografie. Tento psychologicko-společenský snímek z prostředí nacistického koncentračního tábora, kde se vězeň a bývalý boxer musí utkat s velitelem tábora, získal mezinárodní uznání včetně zvláštní ceny Carla Foremana na Mezinárodním filmovém festivalu v San Franciscu v roce 1963. Vichta a Solan pokračovali ve spolupráci filmy Tvár v okne (1963) a Before Tonight Is Over (Kým sa skončí táto noc, 1965). Druhý jmenovaný film je považován za experimentální dílo slovenské kinematografie, kde Vichtův scénář umožnil režisérovi, kameramanovi a hercům maximální zapojení včetně improvizace, což bylo v kontextu slovenské kinematografie té doby velmi neobvyklé. Film získal Čestný diplom na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu v roce 1966. Spolupráce s Martinem Hollým Další významnou tvůrčí dvojici vytvořil Vichta s režisérem Martinem Hollým. Společně vytvořili filmy jako Prípad pre obhajcu (1964), Kto odchádza v daždi... (1974), A Tailor-Made Death (Smrť šitá na mieru, 1979) a Night Riders (Noční jazdci, 1981). Poslední jmenovaný film je zasazen do období vzniku první Československé republiky a zachycuje konflikt mezi pašeráky koní a ochránci hranic na slovensko-polském pomezí. Snímek je charakteristický svou westernovým pojetím a vynikajícími hereckými výkony Michala Dočolomanského a Radoslava Brzobohatého. Spolupráce s Dušanem Trančíkem S režisérem Dušanem Trančíkem vytvořil Vichta filmy Concert for Mourners (Koncert pre pozostalých, 1976) a Víťaz (1978). Víťaz vypráví příběh dvou bývalých boxerů, z nichž jeden je úspěšný a druhý se potýká s osobními problémy. Film byl oceněn za svůj autentický přístup k zachycení každodenní reality bez stylizace a přikrášlování. Dramaturgická činnost Vedle scenáristické práce se Vichta významně uplatnil i jako dramaturg. Podílel se na filmech režiséra Dušana Hanáka Ružové sny (1976) a Ja milujem, ty miluješ (1980), režiséra Martina Hollého Signum Laudis (1980) a také režiséra Miloslava Luthera Chodník cez Dunaj (1989) a Kráľ drozdia brada (1984). Pedagogická činnost a odkaz Od 70. let působil Tibor Vichta jako pedagog na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Byl spoluzakladatelem samostatné Filmové a televizní fakulty VŠMU a stal se prvním předsedou jejího akademického senátu. V roce 1990 pracoval jako vedoucí tvůrčí skupiny Panoráma na bratislavské Kolibě, kde se snažil prosazovat její samostatnost od tvorby až po distribuci a propagaci. Po jeho smrti v roce 1991 byla na jeho počest založena Cena Tibora Vichty, která je určena pro mladé scenáristy do 35 let. V roce 2000 byl Slovenskou asociací filmových a televizních kritiků vyhlášen za nejlepšího slovenského scenáristu 20. století in memoriam. V roce 2001 mu byla na festivalu Art Film v Trenčianských Teplicích udělena in memoriam cena Igric za celoživotní dílo. Tibor Vichta svým mimořádným scenáristickým talentem, smyslem pro dramatický konflikt, výstavbu a funkční dialog zásadně ovlivnil podobu slovenské kinematografie druhé poloviny 20. století a jeho odkaz žije dál prostřednictvím soutěže pro mladé scenáristy, která nese jeho jméno.