Anton Šulík

Anton Šulík (27. března 1931, Ružomberok-Černová – 11. ledna 1999, Bratislava) byl slovenský divadelní a filmový herec. Narodil se v Černové, která je dnes součástí Ružomberku, a svůj herecký talent zdědil po otci, který také účinkoval v místním ochotnickém souboru. Divadelní kariéra Po maturitě na gymnáziu studoval na odborné textilní škole v Ružomberku (1948-1950). Během studií hrál v ochotnickém souboru Máj v Černové a později v souboru při ZK ROH v Rybárpoli. Jeho profesionální herecká dráha začala v roce 1951, kdy ho na celostátní přehlídce Jiráskův Hronov objevili zástupci tehdejšího Armádního divadla Martin. V letech 1951-1957 byl členem tohoto divadla, kde získal cenné zkušenosti po boku takových herců jako Jozef Kroner, Elo Romančík či Štefan Kvietik. Následně působil v Divadle Petra Jilemnického v Žilině (1957-1966), poté v DSNP, scéna Žilina (1966-1969) a od roku 1969 byl členem Divadla SNP v Martině. S martinským divadlem se rozloučil v roce 1992, již v důchodovém věku, komedií Limonádový Joe. Na sklonku kariéry hrál v Loutkovém divadle v Žilině, kde ztvárnil mimo jiné roli Gepetta v inscenaci Pinocchio a tatíka Dona Juana v inscenaci Don Juan 96. Filmová kariéra Před kamerou se Anton Šulík poprvé objevil v televizním snímku Mŕtvi nespievajú (1965). V 70. letech začal dostávat významnější filmové role, například ve filmech Keby som mal pušku (1971) a jeho volném pokračování Keby som mal dievča (1976) režiséra Štefana Uhera. Na přelomu 70. a 80. let natočil dva filmy s Jurajem Jakubiskem – Postav dom, zasaď strom (1979) a divácky úspěšnou komedii Nevera po slovensky (1980), kde ztvárnil nezapomenutelnou roli Malíčka, jednoho ze čtveřice záletníků. Vrchol filmové tvorby V 80. letech se objevil v řadě významných filmů jako Pavilón šeliem (1982), kde hrál předsedu ROH, nebo ve válečném snímku Kára plná bolesti (1985) v roli řezníka Kupky. K vrcholům jeho filmového herectví patří role Tomášova otce ve filmu Všetko čo mám rád (1992), který režíroval jeho syn Martin Šulík. Tento film byl v anketě Asociace slovenských filmových klubů ke 100. výročí kinematografie zařazen mezi deset nejlepších slovenských filmů všech dob. Svou poslední filmovou roli ztvárnil v českém filmu Je třeba zabít Sekala (1998) režiséra Vladimíra Michálka, kde hrál postavu Včelného. Premiéry tohoto filmu na Slovensku se již nedožil. Osobní život a odkaz Anton Šulík byl otcem režisérů Antona a Martina Šulíkových. Během Sametové revoluce v listopadu 1989 moderoval v Žilině protikomunistické mítinky. Přestože dostával nabídky z Bratislavy, zůstal věrný své rodině žijící v Žilině. Kromě herectví aktivně spolupracoval jako režisér a instruktor s ochotnickými soubory. Uplatnil se také v dabingu, jeho poslední namluvenou postavou byla role v kresleném seriálu Majster Eder a škriatok Pumuckl. Anton Šulík zemřel 11. ledna 1999 v Bratislavě po krátké nemoci ve věku nedožitých 68 let.