Mária Bancíková

Mária Bancíková, 14. listopadu 1913, Klenovec – 7. ledna 1962, Zvolen, slovenská herečka a pedagožka Mária Bancíková se narodila v Klenovci u Rimavské Soboty do rodiny vedoucího notáře Pavla Bancíka a učitelky Marie Laudisové-Bancíkové jako nejstarší ze tří dětí. Již od dětství se věnovala ochotnickému divadlu v rodném Klenovci a v Kokavě nad Rimavicou. Její talent byl objeven, když v roce 1934 vyhrála první cenu na divadelní soutěži v Rimavské Sobotě. Na popud poroty se rozhodla pro studium herectví a v letech 1934-1938 vystudovala Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě pod vedením profesora Janka Borodáče. Divadelní kariéra Již během studií se stala členkou činohry Slovenského národního divadla (1936-1946), kde debutovala postavou Ľudmily v Záborského hře Najdúch. Po osvobození krátce působila na Nové scéně v Bratislavě (1946-1951), ale poté se vrátila zpět do SND (1951-1962), kde setrvala až do své předčasné smrti. Během své kariéry vytvořila více než 130 lyrických, komediálních a tragických postáv. Byla představitelkou kľúčových rolí často v protikladných žánrech a poetikách, v realistických, psychologických i stylizovaných inscenacích. Vynikala velkým rozpětím hereckého fondu a ve veršovaných hrách uplatňovala kultivovanost jevištní řeči. Mezi její významné divadelní role patřily Salome (Herodes a Herodias, 1937), Líza Doolitlová (Pygmalion, 1939), Nora (Nora, 1942), Kateřina (Zkrocení zlé ženy, 1946), Grušeňka (Bratři Karamazovi, 1947) či Vassa (Vassa Železnovová, 1951). Filmová kariéra Před kamerou si Mária Bancíková poprvé zahrála v menší roli vesnické ženy v českém filmu Martina Friče Jánosik (1935, anglický název Janosik nebo Liebe, Freiheit und Verrat). Pro slovenské filmy byla "objevena" až v polovině 50. let, kdy ji režisér Andrej Lettrich obsadil do filmu The Wooden Village (Drevená dedina, 1954) v roli Zuzy Šechnárky. Následovaly role ve filmech Previerka lásky (1956), V hodine dvanástej (1958) a v kriminálním filmu Petra Solana Muž, ktorý sa nevrátil (1959, The Man Who Never Returned). V poetické dráme Jerguš Lapin (1960) režiséra Jozefa Medveďa ztvárnila Jergušovu matku. V roce 1961 si zahrála ve válečném filmu Predjarie (Early Spring) režiséra Vladimíra Bahny, kde ztvárnila dramatickou postavu členky ilegální skupiny, kterou umučili nacisté, když odmítla prozradit jména příslušníků své skupiny. Její poslední filmovou rolí byla matka Ivana ve snímku Vždy možno začať (Always Possible to Begin, 1961) režiséra Jána Lacka, který měl premiéru až po její smrti. Pedagogická a další činnost Vedle herectví se Mária Bancíková věnovala i pedagogické činnosti. V letech 1941-1951 působila jako pedagožka na Státní konzervatoři v Bratislavě. Významnou měrou se podílela také na rozvoji rozhlasového herectví a spolupracovala s Československou televizí. Věnovala se i překladům divadelních her z ruského, maďarského a českého jazyka, přičemž používala pseudonym Mária Klenovská. Za svou uměleckou činnost byla v roce 1955 oceněna titulem Zasloužilá umělkyně. Mária Bancíková zemřela předčasně 7. ledna 1962 ve Zvolenu ve věku nedožitých 50 let, zanechala však za sebou pozoruhodné herecké dílo, které významně přispělo k rozvoji slovenského divadelního a filmového umění.