Míla Mellanová

Míla Mellanová, vlastním jménem Miloslava Mrázková (23. srpna 1899 Praha – 23. března 1964 Praha), byla česká herečka, režisérka, divadelní ředitelka a překladatelka, která se významně zapsala do historie českého divadla a filmu. Počátky kariéry a vzdělání Míla Mellanová pocházela z rodiny lékaře Vojtěcha Mrázka, ředitele lázní Lázně Letiny. Od dětství projevovala zájem o divadlo a účinkovala v amatérských souborech. Herectví studovala soukromě u významné české herečky Marie Hübnerové v letech 1918–1921, následně se věnovala studiu režie pod vedením Jana Bora (1922–1923). Počátkem 20. let působila ve Vzdělávacím sboru vyšehradském, po roce 1926 v souboru Scéna dobrých autorů. Její profesionální dráha se začala rozvíjet ve druhé polovině 20. let, kdy se objevila i ve filmu. Filmová kariéra Míla Mellanová příležitostně od roku 1926 vystupovala v menších rolích ve filmu. Její filmografie zahrnuje několik významných snímků české kinematografie, mezi něž patří Řina (1926), kde ztvárnila roli služebné Tonky, dále Naši furianti (1937) a Neporažená armáda (1938). V adaptaci klasické divadelní hry Naši furianti ztvárnila roli Frantiny Buškové, starostlivé manželky prvního radního. V propagandistickém filmu Neporažená armáda z roku 1938, který byl natočen v době ohrožení republiky, se objevila v menší roli děvčete ze střelnice. Film Řina vypráví příběh dcery nájemce knížecího velkostatku, která se vrací ze studií v zahraničí a prožívá romantické peripetie. Mellanová zde hrála po boku známých herců jako byli Jarmila Kronbauerová, Václav Norman či Theodor Pištěk. Divadelní činnost a Pražské dětské divadlo Nejvýznamnějším počinem Míly Mellanové bylo založení Pražského dětského divadla v roce 1935, které se stalo prvním profesionálním dětským divadlem v Československu. Inspiraci pro jeho vznik našla v Moskevském divadle pro děti Natalie Iljičny Sacové. Impulsem pro založení divadla bylo představení Černoušek a opička, které Mellanová zhlédla během zájezdu divadelníků na festival v Moskvě v roce 1934. Divadlo mnoho let financovala z vlastních prostředků. Pražské dětské divadlo zahájilo činnost 2. října 1935 v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí uvedením hry Franta a Míťa letí o cenu. V roce 1944 bylo divadlo přejmenováno na Pražské divadlo pro mládež. V letech 1945–1949 zde Mellanová působila jako umělecká vedoucí a režisérka. V roce 1949 bylo divadlo přejmenováno na Městské divadlo pro mládež (resp. Divadlo pro děti a mládež), kde Mellanová pracovala dále jako režisérka a dramaturgyně. Pozdější kariéra a odkaz V roce 1951 ji Josef Skupa ustanovil dramaturgyní Divadla S+H (Divadlo Spejbla a Hurvínka) a v této funkci působila až do roku 1960. V letech 1961–1963 byla režisérkou a zástupkyní ředitele divadla Sluníčko. V letech 1949–1952 pohostinsky režírovala i ve Vesnickém divadle. Kromě divadelní režie se věnovala také překladům pohádek z ruštiny a němčiny a sama psala hry pro děti, například pro loutkové divadlo. Pro divadelní hru Jaroslava Foglara Tábor ve Sluneční zátoce, kterou Foglar na její žádost vytvořil pro Pražské dětské divadlo, napsala text písně „Dobrou chuť". Její literární činnost zahrnovala i publikační práci – v roce 1952 uspořádala sborník Šedesát let národního umělce Josefa Skupy a vydala Pohádky dálného Východu. Míla Mellanová svou celoživotní prací významně přispěla k rozvoji českého divadla pro děti a mládež a zanechala nesmazatelnou stopu v české kulturní historii.