Magda Kopřivová

Magda Kopřivová, 5. května 1896, Pelhřimov – 22. srpna 1992, Praha, česká herečka Magda Kopřivová, vlastním jménem Magdalena Malá-Steklá-Kopřivová (v Knize narozených původně zapsána jako Marie Julie), se narodila 5. května 1896 v Pelhřimově. Pocházela z rodiny pelhřimovského obchodníka Františka Kopřivy a Julie Kopřivové-Králové z Vyšehradu, kteří uzavřeli sňatek v roce 1891. Již od dětství tíhla k umění, což ji vedlo k soukromému studiu tance u významných osobností jako byly Ervína Kupferová, Štěpánka Klimešová a Anna Gromwellová. Zároveň absolvovala hereckou průpravu pod vedením režiséra Jana Bora. Svou profesionální hereckou dráhu zahájila v pražském Švandově divadle (1920-1921), následně strávila téměř čtvrtstoletí jako členka hereckého souboru Divadla na Vinohradech (1921-1944). Vinohradské divadlo poskytlo Magdě Kopřivové řadu příležitostí v postavách energických žen, později se vypracovala k psychologicky složitým charakterům. Z desítek divadelních rolí vynikla například v titulní roli Kvapilovy hry Princezna Pampeliška. Po celý život byla Magda Kopřivová herečkou převážně menších charakterních úloh jak v zahraničním, tak domácím repertoáru. Začínala jako představitelka živelného expresionismu a dynamického stylu, ale postupem času se s přibývajícími úkoly vyvíjela k niterné, pečlivě propracované psychologické drobnokresbě. Díky svému hereckému talentu dokázala ztvárnit postavy z lidových her v polohách naivních i zkarikovaných, v jiných typech her pak civilně prosté ženy či dramaticky rozpolcené zralé dámy. Ke konci své divadelní kariéry se přehrála do rolí starých žen, babiček a stařenek. K první filmové roli se dostala až ve zralém věku, kdy debutovala úlohou posluhovačky Anežky Kolbenové ve Vančurově sociálním dramatu Na sluneční straně (1933). O rok později ztvárnila trafikantku Marii Maškovou ve filmu Zlatá Kateřina (1934) režiséra Vladimíra Slavínského. Na další filmovou příležitost si musela počkat čtrnáct let. V dobách znárodněného filmu se objevila jako komorná princezny Vilemíny v dramatu Otakara Vávry Krakatit (1948), matka údržbáře Jaroslava Kafky v Pasti (1950) Martina Friče a stávkující žena v dalším Fričově dramatu Zocelení (1950). Po druhé světové válce přijala Magda Kopřivová angažmá v obnoveném divadle E. F. Buriana D 46 (1945-1948), novou spolupráci s filmem jí umožnilo následující angažmá v Divadle státního filmu (1948-1949). Tehdy se objevila opět v menších rolích ve filmech Krakatit (1948), následovaly nevelké úlohy v několika budovatelských titulech. V letech 1950-1959 hrála v Městských divadlech pražských, poté odešla do důchodu. Z jejích dalších filmových rolí stojí za zmínku matka jednoho z mladých hrdinů v okupačním dramatu Ročník 21 (1957), svou spolupráci s filmem uzavřela postavou správcové ve snímku Život bez kytary (1962). Ještě po odchodu na odpočinek se v 60. letech třikrát vrátila před filmovou kameru: jako korpulentní paní v komedii Miloše Makovce Chlap jak hora (1960), paní správcová v Životě bez kytary (1962) Jiřího Hanibala a úplně naposledy jako uklízečka v krátkém díle Studia FAMU a studenta Rudolfa Adlera Dvanáctého (1963). Dalších téměř třicet let se už v české kinematografii neobjevila. Už od 20. let spolupracovala i s rozhlasem (například ve hře "Stará historie" z roku 1925) a ojediněle od 50. let i s televizí. V osobním životě byla Magda Kopřivová dvakrát provdána. Jejím prvním manželem byl filmový režisér Karel Steklý, druhým pak akademický malíř Pavel František Malý (1900-1980). Po provdání za Františka Malého vystupovala jako Magda Kopřivová-Malá. Zbytek života strávila v naprostém soukromí a ústraní. Zemřela v Praze 22. srpna 1992 ve věku 96 let.