David Kemr

Josef Kemr, narozen 20. června 1922 v Praze, zemřel 15. ledna 1995 v Praze, byl významný český divadelní, filmový a televizní herec. Josef Kemr se narodil na pražském Žižkově do rodiny švadleny a ševce. K umění ho přivedl jeho otec, od něhož zdědil nadání pro hru na strunné nástroje. Již v jedenácti letech vystupoval jako komparsista v představení Polská krev ve Vinohradském divadle, kde si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Po absolvování Obchodní školy v Praze v roce 1942 se navzdory přání otce, který pro něj chtěl solidnější povolání, vydal na hereckou dráhu. Utekl z domova a díky přímluvě Rudolfa Hrušínského získal angažmá u kočovné divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde strávil prakticky celou válku. Tato zkušenost byla jeho jedinou hereckou průpravou. Po válce vystřídal několik divadelních scén – působil v divadle na Kladně (1945-1947), v divadle Akropolis (1947-1948) a v Divadle S. K. Neumanna. V roce 1950 zakotvil v Městských divadlech pražských a v polovině 60. let přešel do činohry Národního divadla, kde zůstal až do konce života. Za svou kariéru ztvárnil stovky divadelních (76), filmových (150) a televizních (170) rolí. Kemr byl mistrem charakterních postav a dokázal z malých rolí vytvořit nezapomenutelné výkony. Skvěle ztvárňoval komediální postavy s nádechem tragiky i dramatické role s prvky tragikomedie. Filmová kariéra Filmové role v 60. letech přinesly Kemrovi významné příležitosti. Kritika vysoce hodnotila jeho postavu lapky Kozlíka ve Vláčilově Markétě Lazarové (1967) a roli ve Vávrově filmu Kladivo na čarodějnice (1969). Po roce 1968, kdy odsoudil srpnovou okupaci Československa, na několik let zmizel z filmových pláten. Zlom přišel v polovině 70. let, kdy začal točit divácky nejoblíbenější filmy. Mezi jeho nezapomenutelné role patří děda Komárek v komedii Na samotě u lesa, pan Plha v komedii Marečku, podejte mi pero nebo pan Císař v seriálu Chalupáři. Tyto postavy se staly součástí zlatého fondu české kinematografie a těší diváky dodnes. V 80. letech pokračoval v natáčení významných filmů, jako byl Jára Cimrman ležící, spící (1983) nebo S čerty nejsou žerty (1984), kde ztvárnil roli knížete. Jednou z jeho posledních výrazných rolí byla postava ve filmu Pevnost (1994), za kterou byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Osobní život a přesvědčení Josef Kemr byl hluboce věřícím katolíkem, který se ke své víře hlásil i v dobách, kdy to nebylo žádoucí. Svou víru praktikoval i v běžném životě – ve svém trabantu rozvážel jídlo starým lidem nebo opravoval kapličky a boží muka na venkově. Byl znám svým pevným charakterem a odmítáním komunistických poct. V polovině 80. let odmítl titul zasloužilého umělce rezolutním dopisem Ústřednímu výboru KSČ. S přibývajícími lety rostla jeho občanská angažovanost. V roce 1986 odvážně promluvil na pohřbu režimem nepohodlného básníka Jaroslava Seiferta. V roce 1989 se zastal Václava Havla, podepsal petici Několik vět a stal se jedním z prvních členů Občanského fóra. Ve svém trabantu objížděl továrny a vyzýval k odvážným změnám. Za celoživotní mistrovství v činohře byl v roce 1993 odměněn čestnou Cenou Thálie. Josef Kemr zemřel 15. ledna 1995 v Praze na rakovinu žaludku ve věku 72 let. Pracoval až do úplného konce. Jeho nezapomenutelné role i odkaz pevných morálních postojů zůstávají trvalou součástí české kultury.